Kdy do hry vstupuje interakce více hvězd a kdy působení obřích planet?
Kde se vzaly objekty mezihvězdného původu jako `Oumuamua a Borisov? Přesně to samozřejmě nevíme. Nejčastěji zmiňovaný scénář počítá se situací, kdy se dvě hvězdy dostanou blízko sobě a komety nebo asteroidy jsou následkem toho vyvrženy ze svého domovského systému. Susanne Pfalzner, Luis Aizpuru Vargas, Asmita Bhandare a Dimitri Veras se nyní pokusili tento proces popsat podrobněji.
Jak uvádějí, k popsaným událostem nejčastěji dochází v prvních 10 milionech let života hvězdy (zřejmě proto kometa Borisov byla z „čerstvého“ materiálu podobnému tomu, z něhož se formovala Sluneční soustava); hvězdy někdy vznikají z obrovských mraků plynu těsně vedle sebe, ve shlucích.
Výsledek těchto interakcí závisí na hmotnostech hvězd. Hvězdy s vysokou hmotností, které se dostanou do vzdálenosti 250 AU od sebe, mohou ze svého souseda odtrhnout tolik materiálu, že více než polovina planetesimál systému by mohla skončit jako mezihvězdné objekty a oběžné dráhy mateřských hvězd by se podstatně pročistily.
Co se týče charakteru mezihvězdných objektů: Asteroidy mají tendenci se formovat blíže k hvězdě, komety dále. Komety jsou proto náchylnější k vyvržení ze svého systému, což dále znamená, že většina mezihvězdných objektů pravděpodobně vypadá podobně jako Borisov (pomiňme otázku, co vlastně byla zač `Oumuamua, poslední odpověď se přiklání ke zmrzlému dusíku).
Asteroidy mohou být vystřeleny do vesmíru i působením obřích planet. Na rozdíl od komet uvolněných v důsledku interakce více hvězd by se tato tělesa měla lišit svou rychlostí (což asi bude korespondovat i s rychlostí, kterou u objektu změříme my: Borisov se pohyboval mnohem rychleji než `Oumuamua).
Z druhé strany, během formování Sluneční soustavy prý do vesmíru mohlo být vyvrženo 2–3 % celkové hmoty systému. Zatímco my zde zkoumáme a hledáme tělesa z cizích z cizích světů, naši vlastní dávní sousedé zase možná už po miliardy let navštěvují vzdálená slunce.
Significant interstellar object production by close stellar flybys. arxiv.org/pdf/2104.06845.pdf
Zdroj: Universe Today, Phys.org a další