Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nabídka nápojových lístků nejrůznějších kaváren, cukráren, café barů, nověji také kávoték, caffetterií (chcete-li též caffeterií) či coffee housů se v posledních letech, zcela jistě k potěše kávových nadšenců, znatelně rozrostla o nové druhy káv. Její milovníci mají dnes na výběr z celé škály kávových nápojů, které se od sebe liší nejen typem a obsahem kávové složky a dalších ingrediencí, ale i postupem přípravy anebo způsobem servírování. Podívejme se detailněji na jednotlivé druhy těchto nápojů, příslušenství k jejich přípravě, ale také na to, jak s nimi mluvčí naší mateřštiny zacházejí; mnohá z těchto pojmenování totiž mají původ v italštině, a proto bývají uživatelé leckdy na vážkách, jak naložit s jejich pravopisem či výslovností.
Vedle kávových evergreenů v podobě espressa (silné černé kávy s vrstvou jemné pěny, podávané zpravidla v malém šálku) nebo cappuccina (espressa s horkým mlékem a mléčnou pěnou; v originálním italském pojetí bývá připravené ve stejném podílu všech tří složek) potěší zejména ty, co si úzkostlivě nepočítají kalorie, vídeňská káva (hovorově též vídeň neboli dvojité espresso či silná překapávaná káva s kopečkem šlehačky) anebo káva alžírská (hovorově alžír – vídeňská káva s vaječným koňakem).
Kávofilové si mohou při návštěvě svého oblíbeného podniku vychutnat rovněž kávy lišící se pouze poměrem kávové a vodové složky – třeba lungo (připravené z espressa a horké vody, zpravidla v poměru 1 : 1), nebo naopak ristretto (v italštině výraz znamená ‚zkrácený‘ a jde o malé silné espresso na povrchu s hustou krémovou pěnou, připravené z obvyklé dávky kávy, ale poloviční dávky vody) či americano (espresso s několikanásobným množstvím horké vody, servírované ve větším šálku než klasické espresso).
Naprosto běžně se můžeme setkat i s dalšími kávovými variacemi na bázi espressa, ovšem s přidáním mléčné složky, jako jsou espresso macchiato, latte macchiato, caffé latte a flat white. V případě kávy zvané espresso macchiato se jedná o espresso s velice malým množstvím (pár kapkami) horkého šlehaného mléka – své pojmenování získalo po drobných bublinkách (skvrnkách), které se během přípravy utvoří v mléčné pěně. Dnes se takové macchiato ve výsledné podobě blíží spíše cappuccinu. Navíc může být ozdobeno latte art / latte artem (technikou malování obrázků v mléčné pěně). Mimochodem, název této baristické metody lze, jak je vidět, ponechat nesklonný, nebo ho můžete skloňovat.
Naproti tomu latte macchiato je tvořeno třemi vrstvami – připravuje se tak, že se nejprve napění mléko do mikropěny (velmi jemné pěny vzniklé našleháním mléka vodní párou na trysce kávovaru), ta se nalije do sklenice, po chvilce na povrchu trošičku ztuhne a oddělí se od vlastního mléka, teprve pak se do sklenice vlévá espresso. Když proteče mezi pěnu a mléko, vzniknou tři vrstvy. Na pěně zůstává patrná skvrna od kávy.
Caffé latte je v podstatě espresso s našlehaným horkým mlékem, podávané ve vysokých sklenicích. Zkrácené pojmenování pro tuto kávu – latte – vzniklo z původního italského spojení caffè e latte (káva s mlékem). Pokud byste si tedy v Itálii poručili latte, dočkali byste se jen samotného mléka. V laickém povědomí bývá (caffé) latte často zaměňováno za (caffé) latte macchiato a takový běžný kávičkář může tyto dvě kávy považovat za synonyma, i když zkušený barista bude namítat, že je mezi nimi podstatný rozdíl, a to nejen v přípravě, ale i v servírování.
K oblíbeným kávám patří zcela určitě i flat white – káva s poněkud tajemným názvem, který v překladu znamená ‚rovný bílý‘. Ptáte se, proč právě toto označení? Odpověď není nijak složitá. Jde totiž o kávu připravenou z dvojité dávky espressa a teplého šlehaného mléka zarovnaného s okrajem šálku.
Nejen v letních měsících pak jistě přijde vhod italská kávová specialita, někdy považovaná za dezert – affogato (z italského výrazu pro ‚utopený‘ – jedná se totiž o kopeček zpravidla vanilkové zmrzliny, zalitý silným espressem). Nebo řecká variace nám známé ledové kávy – tzv. frappé, což je instantní káva, případně espresso rozmixované s ledem, často i s mlékem, servírované s brčkem ve vysoké sklenici.
Požitkáři si do nápoje mohou přidat další přísady – sirup, vanilkovou zmrzlinu apod. Caffé frappé si můžete připravit v mixéru, shakeru nebo přímo ve frapovači, ručním šlehači na frappé.
Vyznavači zdravého životního stylu si pak možná rádi dají tzv. zelenou kávu (rozuměj z nepražených kávových zrn). Připravuje se tak, že se umletá zalije vroucí vodou, vznikne nápoj, který svou chutí připomíná spíš zelený čaj.
Některé z druhů káv – espresso, cappuccino – si své místo ve slovníku vydobyly již dříve, jiné teprve nedávno. V budovaném Akademickém slovníku současné češtiny jsou v rámci češtiny vůbec poprvé registrována hesla označující názvy kávových nápojů jako americano, café au lait, cibetková káva, lungo, ristretto, macchiato, latte/ latté, frappé/ frapé, flat white / flatwhite nebo zelená káva.
V žádném z výkladových slovníků češtiny naopak doposud nejsou zaznamenány kávové speciality jako výše zmíněné affogato, dále cortado (espresso s malým množstvím horkého mléka, servírované v šálku na espresso nebo v malé sklenici) nebo corretto, klasické espresso s malou dávkou alkoholického nápoje, nejčastěji grappy, sambuca nebo brandy. A na svůj vstup do slovníků si budou muset nejspíš ještě nějaký čas počkat, jejich doloženost v korpusovém materiálu SYN v11 není totiž prozatím nijak oslnivá, pohybuje se v řádu jednotek: affogato –28krát, cortado – 33krát a corretto má pouhých 12 dokladů.
Svou cestu si tam nenašel ani jiný, zejména letní kavárenský hit posledních let – cold brew coffee, zkráceně cold brew ([kould bruː] i [kold bruː]) neboli studená káva louhovaná za studena minimálně 16 hodin. Šance tohoto pojmenování jsou ale o poznání vyšší: v korpusu SYN v11 se objevuje celkem 150krát, poprvé bylo zaznamenáno v roce 2014 a od té doby jeho frekvence pozvolna stoupá, naposledy v roce 2021 mělo 36 výskytů. V horkých letních dnech lze do cold brew vhodit i pár kostek ledu, na rozdíl od ledové kávy je jemnější a obsahuje méně kyselin, takže jej ocení zejména ti, kteří mají problémy se zažíváním.
O oblibě kávy v naší společnosti svědčí mj. i to, že si uživatelé jazyka pro jednotlivé druhy káv často vytvářejí řadu alternativních podob oficiálních pojmenování. Například u cappuccina mluvčí vedle původní přejaté podoby používají i počeštělou variantu kapučíno (občas v nejistotě, které z písmenek se ve slově vlastně píše dvakrát, někteří použijí chybné podoby cappucino, capuccino či jen capucino), neformálně též prostě jen kapúčo/ kapůčo.
Někdy se v jazyce vyskytuje i vícero pravopisných variant: espresso a espreso, hovorově zkráceně jen presso nebo preso; frappé i frapé. U názvů káv macchiato a ristretto se jen okrajově setkáváme se zjednodušenými podobami machiato a ristreto, stejně tak vedle latte existuje i varianta latté nebo zjednodušená podoba laté.
Od pojmenování káv espresso/ espreso, latte/ latté nebo flat white /flatwhite se dají v češtině odvozovat další podoby s expresivním stylistickým příznakem. uživatelé tím chtějí nejspíš naznačit svůj blízký vztah k tomuto tradičnímu nápoji i to, že se zkrátka vyznají. A tak se kupříkladu dočteme, že: Kávovar chrlil jedno presíčko za druhým. Míchal si své malé černé pressíčko. Dal si lattečko s dortíkem. Oblíbené lattéčko je nápojem milovníků kávy s mlékem. Kámošky seděly v jedné útulné kavárničce a míchaly si latečko. Latéčko bude vypadat úžasně díky průhlednému sklu, které umožní vidět jemnou krémovou texturu tohoto nápoje. Po nákupech si zajdete na lehkej vobídek nebo latíčko.
Mávne a už se nám nesou dva fletíky.
Pozor ovšem na výslovnost, například u názvu kávového nápoje macchiato je možná hned dvojí: [makijaːto] i [makjaːto], nikoli však [mačaːto], stejně tak u lungo: jen [lungo], a ne [lunžo]. Zkrátka někdy se uživatelé snaží vyvolat dojem znalců a použijí tyto poněkud žertovně působící, leč chybně znějící varianty. u podoby latte je obvyklá jak dlouhá výslovnost [lateː], tak výslovnost krátká [late], stejně je tomu u varianty frappé [frapeː] i [frape].
Většina káv je středního rodu, a skloňuje se tudíž podle vzoru město, u výrazu flat white [fletvajt] nejspíše budeme váhat: Dám si ten nebo to flat white? Obojí je možné. Navíc se slovo většinou neskloňuje, i když zaznamenáváme také jeho skloňování podle vzoru hrad. Takže neuděláte chybu, když si objednáte šálek oblíbeného flat white i flat whitu… A dokonce ani varianta psaní dohromady není vyloučena, což jistě váhaví milovníci flatwhite ocení.
K přípravě vymazlené kávy skvěle poslouží nejrůznější udělátka a vychytávky. A že jich je na trhu pro kávou posedlé opravdu hodně. Do tzv. must have (‚nezbytné‘) výbavy správného kávového geeka (‚nadšence‘) zcela určitě patří french press (možno psát i dohromady french-press), což je skleněná, případně nerezová konvička s pístem a jemným kovovým filtrem, sloužící pro přípravu filtrované kávy – tedy pro vyznavače typického café au lait [kafeː o leː] i [kafe o le] neboli filtrované kávy s horkým mlékem. Pokud zatoužíte po espressu z pákového kávovaru, zajisté využijete portafilter (‚páku z nerezové oceli s chromovou či dřevěnou rukojetí‘). Dobrým pomocníkem může být i tamper (‚pěchovadlo na kávu‘) nebo baristická smart váha, která dokáže vážit kávu s přesností na 0,1 gramu. Pro pokročilé baristy nebude k zahození ani digitální refraktometr na kávu (‚přístroj měřící množství rozpuštěných pevných částic ve vzorku odebrané kávy‘).
Kávovým fajnšmekrům a zejména pak milovníkům kávy filtrované je určen vacuum pot (‚vakuový kávovar‘). Tento přístroj vypadá tak trochu jako vypůjčený z chemické laboratoře nebo snad z alchymistické dílny. Skládá se totiž ze dvou skleněných nádob spojených trubicí s filtrem. Ve spodní nádobě se zahřívá voda a mění se na páru, ta vzlíná trubicí a filtrem do vrchní nádoby. Tam dojde k promíchání páry s jemně namletou kávou. Po zchlazení se pak pára přemění zpět na kapalinu, ve spodní nádobě se vytvoří podtlak, díky němuž dojde k zpětnému nasátí kávy přes filtr.
Inu, uvařit kvalitní kávu je věda a umění zároveň. A po její precizní přípravě nezbývá než jako kávomil nebo kafař zrelaxovat a přitom obnovit energii u toho svého šálku kávy.
úryvek z knihy:
LIŠKOVÁ MICHAELA, ŠEMELÍK MARTIN: Slova a jejich příběhy #neologismus #archaismus
Academia 2024
autorka kapitoly: Barbora Procházková
O knize na stránkách vydavatele
Běžný Ital si dává espresso (zvané jen „caffè“) v baru, kdežto doma používá bialetku neboli moka konvičku. O té se článek bohužel nezmiňuje.
dodal bych, ze text je zameren spis na „jazykovedu/terminologii“ (tak jako cela kniha, z niz je to uryvek) nez na technologie kavy jako takove.