Sciencemag.cz
Doporučujeme
Velká pozornost se v únoru zaměří na Mars. V průběhu několika dní sem totiž mají přiletět hned tři sondy tří různých agentur.
Máme se skutečně na co těšit a o zajímavé momenty jistě nebude nouze. Stejně jako vždy se sluší i tentokrát připomenout, že zde bude řeč pouze o událostech, které jsou plánovány v době, kdy článek vychází. V dalších měsících se mohou objevit i další významné momenty, o kterých zatím nevíme – některé nás potěší, jiné zklamou. Některé projekty, o kterých tu budeme psát, možná sklouznou do roku 2022, ale to v tuto chvíli nikdo neví.
Začneme nepilotovanou kosmonautikou a ať to má nějaký formát, tak začneme sondami, které už v kosmickém prostoru jsou, přičemž budeme postupovat od Slunce. Americká Parker Solar Probe má v roce 2021 proletět 4× perihelem (17. ledna, 29. dubna, 9. srpna a 21. listopadu). Důležité ale je, že kromě toho tuto sondu čekají dva gravitační manévry u Venuše (20. února a 16. října). To znamená, že v průběhu roku 2021 čekají na PSP průlety kolem Slunce ve třech vzdálenostech – nejprve 14,2 milionu kilometrů, pak dvakrát 11,1 milionu kilometrů a poslední průlet bude pouze 9,2 milionu kilometrů od povrchu Slunce.
Zahálet nebude ani evropská sonda Solar orbiter. Ta se v letošním roce sice také dostane ke Slunci, ale rok 2021 pro ni bude především ve znamení přesunu blíže k finální dráze – 8. srpna ji proto čeká gravitační manévr u Venuše a 26. listopadu u Země. V akci by samozřejmě měly pokračovat i další sondy a teleskopy, které se zaměřují na Slunce – SOHO, STEREO či SDO.
Když se přesuneme od Slunce k Merkuru, zjistíme, že by kolem něj měla 2. října proletět evropsko-japonská sestava BepiColombo. Ta sice na oběžnou dráhu kolem Merkuru vstoupí až koncem roku 2025, ale první setkání se také počítá. Jinak bude u Merkuru vcelku nuda. To u Venuše můžeme očekávat poměrně slušný frmol. Kromě dvou zmiňovaných gravitačních manévrů PSP a jednoho Solar orbiteru je plánován také gravitační manévr BepiColombo – sestava by kolem Venuše měla proletět 11. srpna. Na oběžné dráze Venuše navíc stále pracuje japonská sonda Akatsuki.
Nejvíce družic samozřejmě pracuje na oběžné dráze kolem Země a není možné zde rozebírat všechny funkční. Omezím se proto pouze na konstatování, že přejeme všem funkčním družicím – ať už vědeckým, komerčním či vládním – úspěšné fungování. U Měsíce stále funguje americké sondy LRO a ARTEMIS (dříve THEMIS) indická Chandrayaan 2, které studují Měsíc z oběžné dráhy. Na povrchu pak fungují dva landery (Chang’e 3 a Chang’e 4) a vozítko YuTu 2. U Měsíce bude v roce 2021 živo, ale jelikož se v této fázi zatím věnujeme již vypuštěným projektům, můžeme se přesunout dál.
Velká pozornost se v únoru zaměří na Mars. V průběhu několika dní sem totiž mají přiletět hned tři sondy tří různých agentur. Jako první má 11. února vstoupit na oběžnou dráhu kolem Rudé planety čínská sonda Tianwen-1 – první čínská mise k Marsu. Už o týden později (18. února) má přímo z přeletové dráhy vstoupit do atmosféry Marsu americká mise Mars 2020, jejíž součástí je vozítko Perseverance. Jeho přistání v kráteru Jezero bude patřit mezi jedny z vrcholů roku 2021. Nejde přitom jen o vědecké přístroje na jeho palubě – Perseverance je také prvním článkem řetězce misí, které chystají společně NASA a ESA, aby za několik let dopravily vzorky z Marsu na Zemi. A aby toho nebylo málo, tak Perseverance s sebou veze ještě malou helikoptéru Ingenuity – ta by se v roce 2021 měla pokusit o první poháněný let v atmosféře Marsu. O Perseverance by se dalo psát ještě dlouho, ale rok 2021 toho má v rukávu ještě hodně a proto musíme pokročit.
V průběhu února by měla k Marsu dorazit také třetí sonda – Al Amal ze Spojených arabských emirátů. Jejím úkolem bude vstoupit na oběžnou dráhu kolem Marsu a studovat především jeho atmosféru. Na 23. dubna je zatím plánováno rozdělení čínské sondy Tianwen-1 na dvě části – orbiter bude dál kroužit kolem Marsu a lander s roverem se pokusí přistát na povrchu. Zatím však nevíme, kde to bude. Čínští vědci mají vytipováno několik lokalit, ze kterých vyberou až na základě snímků z oběžné dráhy. A zapomínat nesmíme ani na sondy, které už pracují na oběžné dráze Marsu (Mars Odyssey, Mars Express, MRO, MAVEN, Mangalyaan a TGO) či na povrchu (Curiosity, InSight) – všem přejeme úspěšné pokračování jejich přínosných misí.
Planetky a komety se samozřejmě nachází v různých částech Sluneční soustavy, ale nejčastěji jsou spojeny s prostorem mezi Marsem a Jupiterem. Z již vypuštěných sond máme v této kategorii pouze americkou sondu OSIRIS-REx, která zatím stále obíhá kolem planetky Bennu. V březnu letošního roku by však měla sonda odletět pryč a zamířit k Zemi. V návratovém pouzdru je již uložena odběrná hlava s materiálem získaným na podzim roku 2020. Nevíme sice, kolik ho sonda má, ale mělo by jej být hodně. Moudřejší budeme v září 2023, kdy má návratové pouzdro této sondy přistát na Zemi.
Jak se vzdalujeme od Slunce, klesá i počet sond, které tu pracují. U Jupiteru máme momentálně jediného aktivního vyslance, kterým je sonda Juno. Ta má na rok 2021 naplánovány tři vědecké průlety perijovem (bod oběžné dráhy nejblíže k Jupiteru) a 30. července její základní mise skončí. Vědecký tým však již připravil plán pro nadstavbovou misi a pokud jej NASA schválí, měla by Juno fungovat ještě několik let a kromě planety samotné bude moci prozkoumat i měsíce Jupiteru.
A zbytek už vezmeme hopem – u Saturnu nemáme nic, u Uranu taky ne a Neptun je také osamocený. To samé můžeme říct i o všech transneptunických objektech. Tři aktivní velvyslanci lidstva opouštějící Sluneční soustavu však ještě neřekli své poslední slovo. Nejmladší z nich, New Horizons, má stále dostatek pohonných látek i elektrické energie. Stále je tedy připravena na pokračování mise – je potřeba pouze objevit vhodný cíl, kterého by mohla dosáhnout s omezeným množstvím pohonných látek. Ale není kam spěchat – když se tento cíl najde až za několik let, nic se nestane. Sesterské sondy Voyager 1 a 2 jsou jediné dvě aktivní sondy, které se pohybují mezihvězdným prostorem. Mohou tedy studovat vědecky cenné a unikátní prostředí. Pokud je nepotká technická závada, měli bychom jejich signál přijímat nejméně do roku 2025, možná i později.
Tím bychom mohli uzavřít velmi stručný přehled již vypuštěných kosmických sond a jejich plánů na rok 2021. Plynule tedy přejdeme do další kategorie – ještě zůstaneme u nepilotované kosmonautiky, ale zaměříme se na projekty, které mají odstartovat v roce 2021. Zatímco v první kategorii jsme postupovali od Slunce dál, v této kategorii budeme zmiňovat plánované starty chronologicky. 14. ledna by měl odstartovat Falcon 9 na misi Transporter 1 s celou řadu malých družic. Nás nejvíc zajímá VZLUSAT-2, třetí český CubeSat. Někdy v polovině měsíce bychom se navíc měli dočkat opakovaného letového testu malé rakety LauncherOne od firmy Virgin Orbit. A leden bude na premiéry raket štědrý – možná se dočkáme i prvního startu rakety Firefly Alpha.
V únoru bych si dovolil vypíchnout start Falconu 9 s orbitálním tahačem Vigoride od Momentus Space, který rozveze CubeSaty na různé oběžné dráhy. A zapomínat bychom neměli ani na chystaný premiérový start jihokorejské nosné rakety Nuri (dříve známá jako KSLV-II). Půjde o první nosnou raketu, kterou Jižní Korea postavila bez zahraniční pomocí. Na únor se také chystá start rakety PSLV, která vynese družici Amazônia-1, což je první brazilská družice určená ke sledování Země.
Na březen je zatím plánováno několik zajímavých startů, ale ty se týkají Mezinárodní kosmické stanice, o které bude řeč až v poslední části článku. Pokud od těchto startů odhlédneme, zjistíme, že jsou tu i další atraktivní (a často premiérové) mise – jen zatím nemají přesně stanovený termín a u mnoha z nich zatím víme jen o tom, že mají odstartovat v prvním čtvrtletí roku 2021. To se týká nosiče Rocket 3.3 od firmy Astra, který by měl poprvé mést náklad, malé rakety RS-1, která má startovat z Vandenbergovy základny. Premiéru by si v prvním čtvrtletí mohla odbýt také malá indická raketa SSLV šitá na míru malým družicím a také tchajwanská raketa Hapith V.
Duben je zatím na plánované starty poměrně chudý (momentálně to vypadá pouze na tři plánované starty), ale to se jistě změní – už jen proto, že do něj mohou sklouznout některé starty z března, respektive z prvního čtvrtletí. Podobně chudě (také se třemi starty) zatím vypadá i květen, zato v červnu by měla být nabídka bohatší. Čeká nás testovací start rakety Angara A5, v rámci kterého se otestuje nový horní stupeň Persej. Pokud se nic nepokazí, měla by si v červnu odbýt svou premiéru vylepšená verze nejslabší evropské rakety – Vega-C, ale i malá čínská raketa Ču-čchüe-2 – jde o první raketu firmy LandSpace na kapalné pohonné látky.
Obecně na druhé čtvrtletí roku 2021 je plánováno vypuštění celé řady zajímavých nákladů – raketa Electron má k Měsíci vynést CubeSat CAPSTONE, který vyzkouší oběžnou dráhu, na které má pracovat stanice Gateway. Electron navíc v první polovině roku vynese i družici Monolith, která má studovat kosmické počasí. Ještě zajímavější je ale skutečnost, že v rámci této mise má být raketou Electron poprvé využita rampa ve Virginii. Ukázat by se nám měl i Falcon Heavy na misi USSF-44 pro americké kosmické síly.
22. července nás čeká start Falconu 9 z Vandenbergovy základny, který ponese americkou sondu DART a italský CubeSat LICIA Cube. Úkolem sondy DART je v roce 2022 narazit do planetky Dimorphos, která obíhá kolem planetky Didymos. Půjde o první test planetární obrany – Dimorphos nás sice nijak neohrožuje, ale získané zkoušenosti se mohou hodit v budoucnu, až by se k zemi blížila nějaká skutečná hrozba. Srpen má zatím také oznámené jen tři starty a září na tom prozatím není výrazně lépe. Je tu však poměrně velké množství startů, které jsou plánované na třetí čtvrtletí. Na nízkou oběžnou dráhu má například zamířit zařízení ASLON-45, které ponese několik Cubesatů – o vynesení se má postarat Ravn-X , který odstartuje z Cecil Spaceport v Jacksonville na Floridě.
Říjen nám nejprve nabídne start Falconu 9, který je zatím plánován na 11. října – nákladem bude lunární lander Nova-C od firmy Intuitive Machines, který by měl v rámci mise IM-1 přistát v Oceánu bouří. Půjde o první výpravu na Měsíc realizovanou v rámci programu CLPS – ten má za úkol pomocí komerčních lunárních landerů zajistit levnou a pravidelnou dopravu nákladů (vědeckých přístrojů či technologických demonstrátorů) – NASA zde vystupuje opět v roli jednoho ze zákazníků. Na 16. října se chystá start Atlasu V s vědeckou sondou Lucy. Ta je určena ke studiu Trojánů – planetek, které sdílí oběžnou dráhu s planetou Jupiter. Ta má mezi roky 2025 a 2028 navštívit 8 různých planetek – z toho sedm Trojánů. Ve všech případech půjde o průlety kolem těchto objektů.
Při vší úctě k landeru Nova-C i k misi Lucy však bude vrchol října někde jinde. Ba co říkám vrchol října, vrchol celého roku to bude! Na 31. října je momentálně plánován start rakety Ariane 5 s Dalekohledem Jamese Webba – společným projektem americké, evropské a kanadské kosmické agentury.
Nejsložitější a také největší kosmický teleskop má potenciál dělat mnoho přelomových objevů v různých oborech astronomie. Právem se označuje za vlajkovou loď astronomie tohoto desetiletí.
Také listopad bude mít svůj vrchol. Právě na tento měsíc je zatím stále plánován premiérový start nejsilnější rakety současnosti – americké SLS. Ta má vynést k Měsíci nepilotovanou kosmickou loď Orion, která v rámci mise Artemis I vstoupí na oběžnou dráhu kolem Měsíce a pak se zase vrátí. Při této misi se také poprvé ověří fungování evropského servisního modulu v kosmickém prostoru a aby toho nebylo málo, tak SLS ještě ponese 13 CubeSatů z USA, Japonska a Itálie, které budou zkoumat Měsíc, ale i jiná kosmická tělesa, případně mají ověřovat nové technologie.
7. prosince bychom se měli dočkat startu Atlasu V s meteorologickou družicí GOES-T a nesmíme zapomínat ani na starty plánované obecně na 4. čtvrtletí roku 2021. Raketa Angara 1.2 se má dočkat první komerční mise s jihokorejskou družicí Arirang 6 (KOMPSat 6), Indie chce k Měsíci vypustit misi Chandrayaan-3, která má vynahradit neúspěšné přistání landeru s roverem z mise Chandrayaan-2. Trojka nemá mít orbiter – ten u dvojky fungoval – půjde jen o lander a rover. Premiéru by si měla připsat i čínská raketa Hyperbola-2 na kapalné pohonné látky s nosností necelé 2 tuny na LEO, u které firma I-Space počítá se znovupoužitelností. Na čtvrté čtvrtletí také Čína chystá premiéru rakety NewLine-1 a americká firma Relativity Space chce zase otestovat raketu Terran-1, která se vyrábí 3D tiskem. A pokud se nic nepokazí, stihneme koncem roku i premiéru rakety Vulcan s horním stupněm Centaur, která má vynést lunární lander Peregrine od firmy Astrobotic. Také on v rámci programu CLPS dopraví na Měsíc náklad agentury NASA a dalších zákazníků.
Ale tohle nejsou všechny zajímavé starty roku 2021 – u některých nejenže neznáme plánovaný měsíc startu, ale ani čtvrtletí. Ty si tedy shrneme v tomto bloku. Někdy v roce 2021 by měla mít premiéru jihokorejská raketa Blue Whale 1, kterou chystá firma Perigee Aerospace a která má startovat z Whalers Way v Austrálii. Indické rakety GSLV mají vynést dvě družice DRSS pro indický systém přenosu dat mezi Zemí a nízkou oběžnou drahou. Premiéry by se v roce 2021 mohly dočkat také japonská raketa H3, čínská Jielong 3, čínská Dlouhý pochod 6A, čínská Nebula 1, čínská Tenglong 1, americká New Glenn, nebo americká Spyder. O mnoha těchto raketách zatím není k dispozici mnoho informací, ale to se snad změní. Ještě se sluší poznamenat, že na rok 2021 je zatím bez bližšího upřesnění plánováno velké množství čínských, indických či ruských startů, které teprve dostanou přesnější termín. Nemějte tedy strach, že by v některých měsících mohla být nuda. A to jsme se ještě nezmínili o letových testech Starship a Super Heavy, které nás v roce 2021 určitě neminou!
Máme za sebou představení výhledu na nepilotovanou kosmonautiku. Ale ještě nám chybí ta pilotovaná – hned to tedy napravíme. Ještě než se dostaneme k Mezinárodní kosmické stanici, zamíříme do Číny. Někdy na první polovinu roku 2021 je plánován start rakety Dlouhý pochod 5B, která má z kosmodromu Wenčang vynést základní modul Tianhe pro novou čínskou kosmickou stanici. Stejná raketa má ze stejného kosmodromu v roce 2021 vynést také laboratorní modul Weitian, který se následně připojí k modulu Tianhe.
K zárodku čínské stanice mají také zamířit kosmické lodě. Počítá se konkrétně se dvěma starty raket Dlouhý pochod 7 z kosmodromu Wenčang, které vynesou dvě nákladní lodě Tiančou. Chystají se i pilotované výpravy, jen zatím nemají stanovené termíny. V obou případech se využije nosná raketa Dlouhý pochod 2F startující z kosmodromu Ťiou-čchüan – půjde konkrétně o kosmické lodě Šenčou 12 a Šenčou 13 schopné pojmout tříčlennou posádku, ovšem složení těchto posádek zatím nebylo oznámeno.
K Mezinárodní kosmické stanici by měly v roce 2021 přibýt dva nové moduly. Na 15. července je zatím plánován start rakety Proton-M, která má z Bajkonuru vynést toužebně očekávaný ruský laboratorní modul Nauka – ten na ISS zaujme místo, které nyní okupuje modul Pirs. Ten se před příletem Nauky oddělí společně s lodí Progress a zanikne v atmosféře. Stane se tak prvním dlouhodobým modulem ISS, který bude zničen. Na 24. listopadu je pak plánován start rakety Sojuz 2,1b, která k ISS přiveze uzlový modul Pričal, který se má připojit k modulu Nauka. S instalací obou modulů navíc bude spojeno velké množství výstupů do volného prostoru.
Mezinárodní kosmická stanice přivítá v roce 2021 celou řadu nákladních lodí. Konkrétně to budou čtyři Progressy (MS-16 v únoru, MS-17 v červnu, MS-18 v říjnu a MS-19 v listopadu), dva Cygnusy (NG-15 v únoru a NG-16 v červenci) a tři Dragony 2 (CRS-22 v květnu, CRS-23 v září a CRS-24 v listopadu). Mezi nepilotované lodě můžeme zařadit také Starliner od Boeingu, který sice má vozit astronauty, ale na konec března má plánované opakování nepilotované testovací mise.
Nejzajímavější (a také trochu nejnepřehlednější) situace je kolem pilotovaných kosmických misí, které mají v roce 2021 zamířit k Mezinárodní kosmické stanici. Pokud necháme stranou kosmickou turistiku (o které se ale zmíníme dále), pak mají k ISS dopravit astronauty lodě Sojuz, Crew Dragon a Starliner. Jako první si představíme misi Crew-2 lodi Crew Dragon. Té se zúčastní Američané Shane Kimbrough a Megan McArthur (manželka Roberta Behnkena), Japonec Akihiko Hošide a Francouz Thomas Pesquet. Na duben je také plánován start kosmické lodi Sojuz MS-18, která bude po několika letech prvním Sojuzem s plně ruskou posádkou – startovat v něm má Oleg Novickij, Pjotr Dubrov a Sergej Korsakov. Návrat této lodi však bude komplikovanější, ale o tom až za chvilku.
Pokud Starliner úspěšně zvládne svou nepilotovanou testovací misi, měl by už v červnu letět na pilotovanou testovací misi CFT. Při ní dopraví na ISS tříčlennou posádku (Barry Wilmore, Michael Fincke a Nicole Mann).
Zatím ještě neznáme délku mise, ale mohlo by to být i několik týdnů. V září má k ISS vyrazit Crew Dragon na misi Crew-3 (Američané Raja Chari, Thomas Marshburn a Němec Matthias Maurer, přičemž čtvrté místo ještě nebylo oznámeno). 5. října má odstartovat loď Sojuz MS-19, která lehce nabourá harmonogram střídání posádek.
Velitelem lodi bude profesionální kosmonaut Anton Škaplerov, ale zbývající dvě místa jsou neobvyklá. Klim Šipenko je totiž ruský režisér, který má na ISS natáčet záběry pro nový film. Tento úkol má i třetí členka posádky Sojuzu MS-19.
Má se jednat o ruskou herečku, jejíž jméno zatím nebylo oznámeno. A čím přesně se u Sojuzu MS-19 naruší střídání posádek? Režisér a herečka stráví na stanici jen pár dní (zhruba týden) – vracet se budou v Sojuzu MS-18 s Olegem Novickým. Pjotr Dubrov a Sergej Korsakov, kteří přiletěli v Sojuzu MS-18 se budou vracet s Antonem Škaplerovem v Sojuzu MS-19, který přivezl filmový štáb.
Na konec roku 2021 je ještě plánována jedna pilotovaná mise, ale u ní hrozí skluz na rok 2022. Aby totiž mohla loď Starliner vyrazit na první ostrou misi Starliner 1, musí úspěšně proběhnout nepilotovaná testovací mise OFT-2 i pilotovaná testovací mise CFT. Věřme ale, že odklady nepřijdou a mise Starliner 1 letos proběhne. Do lodi od firmy Boeing mají usednout čtyři astronauti, kteří stráví na ISS půl roku – budou to Sunita Williams, Josh Cassada a Jeanette Epps z USA a Kojči Wakata z Japonska.
Zbývá nám už jen poslední kategorie, která byla v uplynulých ročnících prázdná – kosmická turistika. Na rok 2021 je totiž plánováno hned několik misí, které mají na oběžnou dráhu dopravit platící zákazníky. Všechny se chystají spíše ke konci roku a tak hrozí, že dojde ke skluzu. Na čtvrté čtvrtletí roku 2021 je zatím plánován start mise AX-1 od firmy Axiom Space. V rámci této desetidenní mise poletí na ISS v lodi Crew Dragon čtyřčlenná posádka – jeden profesionální astronaut (velitel lodi) a tři turisté. Konkrétně při misi AX-1 bude velitelem lodi Michael López-Alegría, který zažije již svou pátou kosmickou misi. Platícími zákazníky mají být Američané Tom Cruise, Doug Liman a Izraelec Eytan Stibbe.
Režisér Liman a herec Cruise mají na ISS natáčet záběry pro film – ostatně spekuluje se o tom, že výše zmíněné ruské natáčení vzniklo jako reakce na tento americký plán. Rusové se prý také snaží, aby první záběry pro film na oběžné dráze natočili jako první. Pokud však opustíme rovinu spekulací a domněnek, pak je jisté, že kosmické turistice poslouží i loď Sojuz – konkrétně Sojuz MS-20. Jeho start je plánován na 8. prosince 2021 a velitelem lodi bude profesionální kosmonaut Alexandr Misurkin. Zbylá dvě místa jsou určena pro turisty, nebo spíše turistky na základě spolupráce s firmou Space Adventures. Jistě známe jediné jméno – jde o rakouskou extrémní sportovkyni Johannu Maislinger, druhé jméno je zatím nejisté. Objevují se však spekulace, že by mohlo jít o japonskou ženskou celebritu. Pokud by k tomu došlo, bylo by to poprvé, kdy by v lodi Sojuz letěly dvě ženy. Celá mise by měla trvat jen pár dní a poté se celá trojice vrátí zpět na Zemi.
Do mozaiky zajímavých startů nám ještě chybí jeden – na čtvrté čtvrtletí roku 2021 je plánovaná mise firmy Space Adventures s kosmickou lodí Crew Dragon. Ta se, na rozdíl od předešlých misí, nebude připojovat k Mezinárodní kosmické stanici. Místo toho se poletí na výrazně vyšší oběžnou dráhu – výška nebyla přesně oznámena, ale má přesáhnout 1 000 kilometrů. Čtyřčlenná posádka si tak užije pohled, jaký žádný člověk neviděl už dlouhé desítky let – naposledy při misích Apollo. Od té doby se totiž s lidmi létá pouze na nižší dráhy. Tato mise by mohla trvat zhruba 5 dní a totožnost členů posádky prozatím neznáme.
Takový je tedy výhled na rok 2021. Ačkoliv má přes 3 000 slov, stále jej můžeme označit za stručný. Nedostalo se v něm na celou řadu zajímavých startů – především co se týče družic mířících na oběžnou dráhu Země. Přesto si myslím, že tento výčet můžeme považovat za reprezentativní průřez, který dostatečně jasně ukazuje, že se máme v roce 2021 opravdu na co těšit a že se rozhodně nudit nebudeme. Nezbývá tedy než popřát všem firmám i státním agenturám, aby je co nejméně trápily odklady, technické problémy či dokonce havárie a abychom si místo těch nemilých překvapení užívali pouze radost z úspěšných startů, zajímavých vědeckých objevů a technického pokroku. Celá naše redakce udělá i v roce 2021 maximum pro to, aby se k Vám dostaly všechny důležité informace. Už se moc těšíme, až s Vámi budeme společně sdílet všechny tyto úžasné okamžiky.
Zdroje informací:
https://en.wikipedia.org/
http://www.russianspaceweb.com/
https://www.nasa.gov/
https://www.space.com/
https://www.economist.com/
https://nextspaceflight.com/
https://doav.virginia.gov/
autor: Dušan Majer
Převzato z Kosmonautix.cz, upraveno
