Sciencemag.cz
Doporučujeme
V roce 1898 se v oblasti Tsavo v Keni stavěla železnice spojující Keňu a Ugandu. Neštěstím místních dělníků ovšem bylo, že si je jako kořist vyhlédli dva lidožraví lvi.
Nejednalo se právě o přítulná zvířata s povahou známé lvice Elsy, ale o šelmy s apetitem. Během devíti měsíců dva lví samci sprovodili ze světa mezi 28 a 135 lidmi – bizarní je samozřejmě už to, jak široké je uváděné rozpětí. O lvím řádění vznikl údajně i jakýsi cenami ověnčený hollywoodský film, který jsem však neviděl, neb osobní doporučení byla zjevnými nedoporučeními. Nakonec byli oba lvi zabiti, a protože lidé nevyužili příležitost k důsledné odplatě a těla šelem nesnědli, nyní se jejich pozůstatky staly materiálem pro vědecké zkoumání, konkrétně analýzu izotopů uhlíku.
Je-li řeč o izotopech uhlíku, každý si asi vzpomene hlavně na metodu C14, tedy v archeologii používané radiokarbonové datování umožňující určit stáří organických látek. Leccos zajímavého lze ale zjistit i ze srovnání izotopů uhlíku C12 a C13. To je totiž tak: různé rostliny při fotosyntéze ukládají oba izotopy v různém poměru. Pokud pak někdo rostlinu sežere, uloží se mu tento uhlík zase do jeho těla a poměr v podstatě zůstane zachován. A pokud nějaká šelma sežere příslušného býložravce, platí totéž. Podle poměru C12 a C13 lze odlišit i jinak obdobné plodiny, třeba pšenici a kukuřici.
Justin Yeakel z University of California v Santa Cruz aplikoval příslušnou izotopovou analýzu na kosti a chlupy obou lidožravých lvů. Jeho cílem bylo zjistit, zda poměr C12 a C13 bude odpovídat spíše trávě (tj. různým antilopám a jiným požíračům savanových travin ve lvím jídelníčku) nebo obilí (tj. lidem). Pak provedl jakýsi přepočet, z něhož se dokonce pokusil zjistit, kolik lidí mohli lvi zkonzumovat. To ve výtahu z článku nebylo bohužel blíže popsáno a působí to hodně přitažené za vlasy, lze si ale představit, že mohl nějak počítat, kolik lev potřebuje masa a když uvážíme, kolik bylo lidského, můžeme to dále přepočítat na nějakou odhadovanou průměrnou hmotnost člověka apod.
Ještě bizarnější než samotné úsilí je ale výsledek: jeden lev podle Yeakela sežral asi 24 lidí, druhý 11. V prvním případě představoval člověk 30 % potravy, ve druhém „jen“ 11 % (zbytek byli býložravci, hlavně velcí kopytníci, jak je jinak u lvů obvyklé). Jak mi bylo líčeno, v příslušném hollywoodském filmu oba lvi lovili společně. Jak je potom možné, že se jejich strava takhle lišila? Dejme k tomu, že každému chutnalo něco jiného, ale jak to skloubit s kooperací – to snad první z nich vždy sežral většinu člověka a na oplátku přenechával svému kolegovi společně ulovené antilopy? Funguje snad u lvů něco na způsob směnného obchodu?
Tady také samozřejmě předpokládáme, že lidé jedli nějaké kulturní plodiny, ne trávu – na druhé straně ale mohli přece také jíst antilopy či hovězí. Jistě vás napadne celá řada dalších výkladů nebo i námitek proti interpretaci výsledků, v jistém ohledu je ale fantastické, co všechno současné vědecké metody umožňují zjistit, byť zrovna tady se asi vyplatí ponechat si zdravou skepsi.
Tento text je úryvkem z knihy Zvrhlá věda
Zvrhlá věda je sbírkou kuriozit, zajímavostí, hypotéz, sporů i dedukcí – a hlavně dobrá zábava, za kterou by se nemusel stydět ani Ig Nobel.
Autor: Pavel Houser
Nakladatel: Nová vlna
Jazyk: čeština
Počet stran: 370
129 Kč
Jeden z těch lvů byl chromý, zřejmě proto se zaměřil na lidi. Ten druhý mu asi jen občas pomohl. Zajímavější mi přišlo, že snad měli přebývat v nějaké jeskyni, a systematicky kupit ostatky až to působili jako oltáře. A oba měli být samci, takže ještě gayové?
nevim, zda to opravdu byli oba samci, ale pokud ano, je to jeste divnejsi – lvi jsou spis haremovi, samci se spolu nesnesou… ovsem mohli to byt posledni lvi v krajine jiz „ovladnutem clovekem“, takze se mozna proste chovali netypicky (a treba i prave proto vydrzeli tak dlouho)