Obecná investorská poučka zní: akcie přinášejí statisticky a v dlouhodobém horizontu vyšší výnosy než jiné formy investic, ovšem za cenu většího rizika. Vyšší zisk je právě prémie za riziko a větší nejistotu. Analogicky se předpokládá, že čím rizikovější akcie, tím by měla být (statisticky) opět výnosnější.
Scott Murray, profesor financí na J. Mack Robinson College of Business, nicméně uvádí, že historická data ve skutečnosti toto pojetí příliš nepodporují. Akcie sice jsou obecně výnosnější, ale ty rizikovější mezi nimi už nikoliv. Jev se označuje za beta anomálii. Murray nyní tvrdí, že odhalil její příčinu.
Faktor beta vyjadřuje zranitelnost aktiva vůči pohybům v ekonomice jako celku. Čím vyšší beta, tím je v tomto případě firma zranitelnější; může to být výsledek oboru ve kterém působí, předluženosti apod. V takovém případě se negativně projeví i zprávy, které s firmou přímo nesouvisejí – např. o rostoucí nezaměstnanosti (samozřejmě cena akcií reaguje i na to, co se děje přímo s firmou, to ale veličina beta nezkoumá).
Faktor beta znamená, že akcie je rizikovější, takže obecně by opět měla být výnosnější kvůli „prémii“. Ucelenější data máme k dispozici zhruba od roku 1926 a jejich analýza ukazuje, že portfolia akcií obsahující velký podíl akcií s vysokou hodnotou beta nevynášela víc než akcie méně rizikové. Poprvé si těchto dat všimli ekonomové už kolem roku 1973. Tehdy převládal názor, že do budoucna budou data přece jen víc odpovídat předpokladu, jen k tomu dosud kdovíproč nedošlo.
Murray nyní přichází s vlastním vysvětlením. Tvrdí, že za celý jev může tzv. loterijní poptávka. Existuje skupina investorů, která ve skutečnosti preferuje akcie nabízející možnost vyššího zisku – tedy ty rizikovější. Chtějí akcie, u nichž je reálná šance, že se jejich cena např. za chvíli zdvojnásobí – trochu jako kdyby se najednou všichni hlásili do loterie kvůli šanci vyhrát vysokou částku, aniž by příliš počítali pravděpodobnosti, dle které spíše o menší částku přijdou a hrají hru s očekávaným záporným výnosem. Těmto lidem riziko nevadí, nepožadují za něj přirážku, rizikové akcie (cca tedy ty s vyšší hodnotou faktoru beta) kupují přednostně, tím zvyšují jejich cenu a portfolio se pak méně zhodnocuje. Tedy opět jeden z vlivů spadajících spíše do behaviorální než klasické ekonomie.
Milovníci rizik jsou (prý) především ti, kdo spravují své vlastní peníze. Zde by se však dalo dodat, že systém odměn v institucích může být nastaven tak, že k podobnému chování motivuje i správce peněz cizích.
Zdroj: Phys.org a další
Exotická fyzika neutronových hvězd: jaderné těstoviny a odkapávání protonů
Neutronové hvězdy jsou extrémní objekty, do jejichž nitra nevidíme. S poloměrem kolem 12 kilometrů mohou …