Sciencemag.cz
Doporučujeme
Malárie je jednou z nejstarších nemocí, které lidstvo zná. Je dokonce možné, že s námi je po celou historii našeho druhu, její současný název nicméně pochází až ze středověké Itálie. Ti, kdo horečku dostali, z toho často vinili mala aria, tedy „špatný vzduch“. Toto označení už nemoci zůstalo, stejně jako chybná domněnka o jejím zdroji. A ačkoli byla nakonec malárie vystopována k parazitu zvanému Plasmodium, když se Ross vracel do Anglie, mechanismus jejího šíření byl stále záhadou.
V Londýně Ross navštívil biologa Alfreda Kanthacka z fakultní nemocnice svatého Bartoloměje v naději, že se od něj dozví, co se v oboru událo, když byl v Indii. Kanthack mu sdělil, že pokud chce vědět víc o parazitech, které způsobují malárii, měl by zajít za lékařem Patrickem Mansonem. Ten po několik let zkoumal podobné parazity v jihovýchodní Číně a objevil způsob, jímž na lidi přenáší nákazu zvláště nepříjemný rod mikroskopických hlístic zvaných filárie neboli vlasovci. Tito paraziti jsou dostatečně malí na to, aby se dostali do krevního řečiště a lymfatických uzlin člověka, odkud se pak tekutinami šíří po těle. V těžkých případech nákazy mohou údy nemocného napuchnout na několikanásobek přirozené velikosti a vyvolat nemoc zvanou elefantiáza. Vedle zjištění, že toto onemocnění způsobují filárie, Manson také dokázal, že když komáři sají krev nakažených, mohou s ní nasát i tyto organismy.
Manson pozval Rosse do své laboratoře a učil ho, jak takové parazity u nakažených pacientů najít. Nasměroval ho rovněž na poslední vědecké práce, které Ross v Indii promeškal. „Často jsem k němu chodil a dozvěděl se od něj všechno, co mě mohl naučit,“ vzpomínal později Ross. Jednoho zimního odpoledne, když spolu kráčeli po Oxford Street, Manson pronesl slova, jež změnila celou Rossovu profesní dráhu. „Víte,“ řekl, „mám teorii, že komáři přenášejí malárii, stejně jako přenášejí filárie.“
O možné spojitosti mezi komáry a malárií existovaly už dlouho dohady i v jiných kulturách. Britský objevitel Richard Burton poznamenal, že v Somálsku se často říká, že komáří bodnutí vyvolává smrtelné horečky, byť on sám takovou představu odmítal. „Tato pověra pravděpodobně vychází z toho, že komáři a horečky přicházejí v největší síle zhruba v téže době,“ napsal Burton v roce 1856. Některá společenství si dokonce vyvinula způsoby léčby malárie, třebaže ještě nikdo nevěděl, co ji způsobuje. Čínský učenec Ke Chung ve čtvrtém století popsal, jak lze malárii tlumit pelyňkem ročním. Výtažky této rostliny jsou dnes základem léčby. (Jiné pokusy tak úspěšné nebyly – třeba kouzelné slovo „abrakadabra“ vzniklo jako římské zaříkávadlo právě proti malárii.)
Se spekulacemi o spojitosti mezi komáry a malárií se Ross už setkal, Mansonovy argumenty však byly první, které ho o tom přesvědčily. Manson předpokládal, že tak jako komáři s lidskou krví nasají drobné hlístice, stejně tak přebírají i malarické parazity. Ti se pak v komárech reprodukují a následně se nějakým způsobem dostávají zpět do těl lidí. Podle Mansonova domnění by zdrojem nákazy mohla být pitná voda. Když se Ross vrátil do Indie, pustil se do ověřování této hypotézy experimentem, který by dnes nejspíš před žádnou lékařskou etickou komisí neobstál. Nechal komáry nasytit se krví nakaženého pacienta a pak zařídil, aby nakladli vajíčka do láhve s vodou; jakmile se z vajíček vylíhly komáří larvy, zaplatil třem lidem, aby tuto vodu vypili. K jeho zklamání malárii nikdo z nich nedostal. Jak se tedy paraziti do lidí dostávají?
Ross nakonec Mansonovi napsal o své nové teorii, podle níž by infekci mohla šířit komáří bodnutí. Komáři do člověka s každým bodnutím vypouštějí trochu slin: nemohlo by to stačit na to, aby se s nimi dostal do lidského těla i parazit? Pro nový výzkum však Ross nedokázal sehnat dostatek dobrovolníků, experimentoval proto s ptáky. Nejprve shromáždil několik komárů a nechal je živit se krví nakaženého ptáka. Pak je pustil na zdravé ptáky – a nemoc brzy poté postihla i je. Nakonec prozkoumal slinné žlázy nakažených komárů a našel v nich malarické parazity. Když odhalil skutečnou cestu přenosu, uvědomil si, jak byly předešlé teorie absurdní. „Lidé a ptáci nejedí mrtvé komáry,“ sdělil Mansonovi.
V roce 1902 získal Ross za svou práci při budování základů boje proti malárii druhou Nobelovu cenu za lékařství v historii. Manson navzdory svému příspěvku k tomuto objevu oceněn nebyl a o tom, že cenu dostal Ross, se dozvěděl až z novin. Kdysi blízké přátelství mezi učitelem a žákem se postupně proměnilo v ostrou animozitu. Ross byl sice vynikající vědec, jako kolega ale uměl vyvolávat rozkoly. Se svými konkurenty se pouštěl do řady sporů, často i právních. V roce 1912 dokonce Mansonovi pohrozil žalobou za hanobení své osoby. A za co? Manson napsal pochvalný doporučující dopis pro vědce, který měl převzít profesorské místo, jež Ross nedávno uvolnil. Manson se ale do pře nepustil a raději se omluvil. „K hádce jsou zapotřebí dva hlupáci,“ řekl k tomu později.
Ross pracoval na výzkumu malárie dál bez Mansona a během práce si pro svou cílevědomou neústupnost našel nový ventil a nové oponenty. Poté, co objevil, jak se nemoc šíří, chtěl prokázat, že její šíření lze zastavit.
(pokračování zítra)
tento text je úryvkem z knihy:
Adam Kucharski: Pravidla nákazy. Jak se šíří – a proč končí
Argo a Dokořán 2024
O knize na stránkách vydavatele
