Sciencemag.cz
Doporučujeme
Marsovské vozítko NASA Perseverance začíná s průzkumem oblasti Krokodillen, která může obsahovat některé z nejstarších hornin na planetě. Tato oblast představuje důležitou hranici mezi nejstaršími horninami okraje kráteru Jezero a horninami na pláních za kráterem.
Oblast pojmenovaná podle horského hřebene na ostrově Prins Karls Forland v Norsku je asi 30hektarová plošina skalních výchozů (podloží vystupující na povrch) nacházející se západně a jižně od Witch Hazel Hill.
Již dřívější krátký průzkum oblasti odhalil přítomnost jílů ve zdejších starých horninách. Jíly přitom vyžadují ke svému vzniku kapalnou vodu. Detekce jílů i na jiných místech v oblasti Krokodillen by posílilo myšlenku, že někdy v dávné minulosti, pravděpodobně předtím, než kráter Jezero vznikl dopadem asteroidu, zde byla tekutá voda přítomná ve větším měřítku. Jílové minerály na Zemi také uchovávají organické sloučeniny.
„Pokud zde nalezneme potenciální biosignaturu, bude s největší pravděpodobností pocházet z úplně jiné a mnohem ranější epochy vývoje Marsu, než jaká byla nalezena loni v kráteru Cheyava Falls,“ uvádí Ken Farley z Caltechu s odkazem na horninu odebranou v červenci 2024, která měla určité chemické znaky interpretovatelné jako biosignatura. „Horniny v oblasti Krokodillen se vytvořily ještě před vznikem kráteru Jezero, během nejstaršího geologického období Marsu, noachienu, a patří k nejstarším horninám na Marsu.“
Data získaná ze sond NASA na oběžné dráze Marsu naznačují, že na vnějších okrajích Krokodillenu se mohou nacházet také oblasti bohaté na olivín a uhličitany. Zatímco olivín vzniká z magmatu, uhličitanové minerály se na Zemi obvykle tvoří při reakcích v kapalné vodě mezi horninou a rozpuštěným oxidem uhličitým. I uhličitany na Zemi výborně uchovávají pozůstatky dávného mikrobiálního života a poskytují také záznam o vývoji klimatu.
Zdroj: NASA / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámka PH: Ad souvislost s jíly: viz teorie (nikdy tedy nedominující a dnes už asi víceméně opuštěná), že jíly mohly předcházet životu založenému na proteinech a nukleových kyselinách. Nemohly „živé jíly“ existovat i na Marsu, respektive nestálo by za to zkoumat pozůstatky jílů i z tohoto pohledu?
