Sciencemag.cz
Doporučujeme
Společný předek obou větví mechovek je starý minimálně 630 milionů let.
Článek v nejnovějším čísle Science Advances shrnuje poznatky z výzkumu, na kterém se podílelo 24 autorů z celého světa. K výsledkům významně přispěl také Kamil Zágoršek, vedoucí katedry geografie Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL, v republice jediný specialista na mechovky.
Kamil Zágoršek se věnuje mechovkám více jak 30 let, nyní se s nimi dostal do prestižního Science Advances.
Poslední výzkum mechovek shrnutý v článku, který vyšel 30. března v Science Advances, přináší hned tři převratné novinky. Tou nejvýznamnější je to, že mechovky jsou pravděpodobně mnohem staršími organismy, než jak se doposud uvádělo. Stáří první ze dvou vývojových větví mechovek bylo původně stanoveno na 450 milionů let, stáří druhé, mladší větve se předpokládalo kolem 200 milionů let. Nový výzkum však ukázal, že společný vývojový předek obou větví mechovek je starý minimálně 630 milionů let.
„Dosud se společného předka těchto dvou skupin nepodařilo najít. Teď ho máme. Ukázalo se totiž, že vědci dosud hledali v mnohem mladších časových vrstvách. Společný předek přitom pochází ze starohor a možná, že bude ještě starší,“ říká Kamil Zágoršek a dodává: „To samozřejmě znamená, že i mechovky jsou mnohem staršími organismy, než se vědecká komunita původně domnívala.“
Vědci na to přišli použitím metody tzv. molekulárních hodin. Převratné je, že tuto už známou metodu poprvé zkalibrovali podle zkamenělin mechovek. Právě tím se v identifikaci společného předka dvou vývojových větví mechovek mohli dostat ještě do hlubších časových sfér.
Výzkum, který probíhal šest let, byl zároveň největší studií genetiky mechovek. Vědci geneticky prozkoumali 395 nových druhů mechovek a výsledky zkombinovali s více jak 300 dosud známých analýz.
Docent Zágoršek dodal k tomuto rozsáhlému výzkumu materiál ze svého archivu a dále spolupracoval především na zmíněné kalibraci molekulárních hodin fosilními nálezy. Celý výzkum řídila profesorka Liow v rámci ERC grantu University of Oslo. Zapojili se do něj výzkumníci z Francie, USA, Jižní Afriky, Nového Zélandu a dalších zemí. Článek v Science Advances je v režimu Open Access dostupný všem čtenářům. Čtěte ho zde.
Významný vědecký úspěch neunikl děkanovi fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické Janu Pickovi: „Publikace v tomto proslulém odborném časopise je opravdu měřítkem výzkumu světové úrovně. Naše fakulta bývá vnímána jako pracoviště, které se zaměřuje především na přípravu budoucích učitelů. Jsem proto rád, že i u nás se můžeme pochlubit špičkovými vědeckými výsledky a že náš záběr je širší, jak ostatně ukazuje i název naší fakulty.“
Světová komunita tzv. „mechovkářů“ není rozsáhlá a je propojená. Vždy jednou za tři roky pořádá mezinárodní setkání všech odborníků z celého světa. Zatím poslední konference „mechovkářů“ se konala v péči Fakulty přírodovědně-humanitní a pedagogické TUL v Liberci v roce 2019, další setkání se vlivem pandemie nekonalo.
„Právě na této konferenci se rozhodlo, že se stanu také právoplatným členem výzkumného týmu, který nyní publikoval své závěry v Science,“ říká docent Zágoršek, který je v ČR jediným odborníkem na mechovky. Soustředil se na ně již ve své diplomové práci a věnuje se jim od té doby již více jak 30 let.
„Mechovky tvoří kolonie, v nichž individua spolupracují, a dokonce se specializují na určitou činnost, ať už je to obrana, přijímání potravy, rozmnožování nebo pohyb. Jsou to vlastně takové korály, které ale žijí ve stylu včelího úlu nebo mraveniště. Jsou pro mě naprosto fascinující, žádný jiný koloniální organismus se takto nechová. A je to strategie velice úspěšná, protože mechovky jsou na planetě už stovky milionů let, přežili zatím všechny změny,“ popisuje fascinaci těmito mikroorganismy Kamil Zágoršek.
