(c) NASA, licence obrázku public domain
(c) NASA, licence obrázku public domain

Mohl se život na Marsu utopit?

Déšť na poušti Atacama byl devastační. Mikrobům na Marsu by voda možná vůbec nechyběla. Od toto se odvíjí opravdu kuriózní možnost.

Chilská poušť Atacama představuje jedno z nejsušších míst na Zemi. V jejím jádru podle našich dat za posledních 500 let nepršelo ani jednou, až teď. (Dá se to spojovat s klimatickými změnami apod., i jinde je jejich důsledkem zelenání pouští. Ovšem jeden liják za 500 let může být stejně tak dobře prostě náhoda.)
Studie vědců ze španělského Centra pro astrobiologii a dalších institucí publikovaná ve Scientific Reports ukázala, že místní mikroorganismy déšť nepocítily jako živou vodu. 85 % místních druhů bakterií prostě na první pohled zmizelo (asi ne natrvalo) v důsledku osmotického šoku. Tyto mikroorganismy fungují tak, že se pokoušejí získat i jen stopu vody z okolního prostředí. Jakmile vody bylo hodně, buňky se nasákly a praskaly.
Jak to souvisí s Marsem? V minulosti zde docházelo k obdobím se záplavami i s množstvím tekoucí vody na povrchu, což stejně tak nemuselo být pro (hypotetický) místní život přínosem. Místní bakterie by vůbec nemusely živořit a pouze čekat na vodu jako na smilování, ale naopak by pro ně tekoucí voda mohla být smrtící.
Podle jednoho scénáře vývoje klimatu na Marsu zde bylo dost vody v období Noachianu před cca 4 miliardami let, pak jí začalo ubývat. Dejme tomu, že tehdy existovaly nějaké bakterie a stihly se změně přizpůsobit. V období Hesperianu (3,5-3 miliardy let) pak na Marsu tekly obrovské řeky, ale už nešlo o prostředí stabilních jezer, spíše katastrofické události. Třeba se dosud existující marťanský život tehdy prostě utopil – je to samozřejmě scénář hypotetický a nepravděpodobný (protože vyžaduje současné splnění příliš mnoha podmínek), ale snad celkem zábavně bizarní.
Mars a poušť Atacama mají společná i velká ložiska dusičnanů, které se koncentrují zřejmě v důsledku občas tekoucí vody (rozpustí se a znovu vykrystalizují v nejnižších polohách, kde poslední kaluže vody vyschnou). Pozemské denitrifikační bakterie i archea dokáží přeměňovat dusičnany redukcí až na molekulární dusík, a získávat tak energii, třeba by se tak mohly přiživovat i mikroorganismy na Marsu (i když: denitrifikace, jak ji známe, probíhá ve vodném prostředí a bez kyslíku, na Marsu je vše naopak hodně oxidační…).

Zdroj: A. Azua-Bustos et al, Unprecedented rains decimate surface microbial communities in the hyperarid core of the Atacama Desert, Scientific Reports (2018). DOI: 10.1038/s41598-018-35051-w
via Phys.org a další

Poznámka PH: Snad ale voda nezatopila celý povrch Marsu, musela se by se trefit přesně tam, kde byl i život? Tím se to celé zdá být ještě méně pravděpodobné, i kdybychom připustili všechno ostatní včetně existence života na Marsu…

Týden na ITBiz: Šéf Amazonu obdivuje pivovary

Stínové IT nejsou zdaleka jen smartphony zaměstnanců. Microsoft dražší než Apple. Kauza Huawei. Robotická automatizace. …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close