Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jelikož je tělesná teplota úzce spjata s fyziologickými funkcemi, hibernující živočichové jsou během stavu strnulosti většinou neaktivní, nereagují na okolní podněty a zůstávají imobilní. Typickými představiteli tohoto chování jsou letouni čeledí Vespertilionidae a Rhinolophidae. U některých druhů savců včetně vačnatců, lenochodů, hlodavců a devíti druhů netopýrů však byly zaznamenány pohyby při tělesné teplotě mezi 10 a 14 °C. Je možné, aby se netopýři pohybovali během hibernace i bez zvýšení tělesné teploty?
Dosavadní studie naznačují, že netopýři jsou schopni pomalého lezení i při tělesných teplotách pod 10 °C. Aktivní let byl však zaznamenán pouze několik málo stupňů pod normální tělesnou teplotou (25–28 °C). Všechny tyto studie jsou však založeny na nepřirozeném probouzení netopýrů z hibernace. Neposkytují tedy žádnou souvislost s přirozeným chováním netopýrů.
Na nízkou okolní teplotu a nedostatek potravy některé druhy živočichů reagují hibernací, kdy zároveň dojde k útlumu fyziologických procesů. Doba strnulosti je však přerušována pravidelnými probuzeními, která jsou nezbytná např. pro doplnění hladiny glukózy v krvi a omezení svalové atrofie.
Při těchto procesech je spotřebována většina energetických výdajů za celé období zimního spánku. Nejobvykleji probíhá zvýšením tělesné teploty, péčí o vzhled, pohyby na místě, případně i lezením a opětovným poklesem teploty. Trvá v průměru několik hodin, ale tato doba je velmi variabilní. Termální chování a pohybová aktivita během hibernace byla analyzována u netopýra velkého (Myotis myotis). Cílem studie bylo zaznamenat pohyby netopýrů během strnulosti za normální a nízké tělesné teploty (pod 5 °C) v přirozených podmínkách.
Sledování probíhala od 18. ledna do 25. dubna během zim 2012/13 a 2013/14 v opuštěné důlní štole Šimon a Juda v Jeseníkách na severní Moravě. Spletitý labyrint chodeb a místností ústí do propadu štoly obklopeného smrkovými lesy a má stabilní teplotu kolem 7 °C během celého roku. Teplotní chování shluků hibernujících netopýrů byla sledována pomocí termokamer synchronizovaných spolu s fotopastmi. Termální snímání bylo nastaveno v rozmezí 0–30 °C. Fotografie byly pořizovány ze vzdálenosti 1,2 m každých 5 minut. Byla také sledována okolní teplota a vlhkost vzduchu ze vzdálenosti asi 50 cm od každého shluku. Celkem bylo pořízeno 28 224 fotografií a termoobrazů dvou různých shluků netopýrů tvořených 3–16 jedinci.
Protože srst savců je poměrně dobrý izolant, byl proveden také test vztahu teploty kůže a srsti netopýrů během probuzení. Čtyři netopýři byli umístěni do stabilních teplotních podmínek (kolem 6 °C), kde byli krmeni po dva dny každý večer a měli přístup k pitné vodě s vitamíny. Dva dny po sobě byl u nich pořízen záznam sekvence fotografií (jako v terénních podmínkách uvedených výše) při probouzení se z denního torporu.
Následně jim byl v srsti oholen kus o velikosti 2×2 cm a snímání provedeno ještě jednou. Teplota srsti a kůže byla při nízkých tělesných teplotách téměř shodná, ale značně se odchylovala později během probouzení. Kůže se zahřála na 26 °C (při počáteční teplotě srsti 6 °C) během 35 minut. Po zahřátí se teplota kůže a srsti značně lišila o 8,8–9,1 °C, zatímco při venkovní teplotě 6 °C byl rozdíl mezi teplotami méně než 1 °C.
Během sledovaného období bylo zaznamenáno celkem 88 událostí ve skupinách, přičemž 13 z nich s nízkou tělesnou teplotou (7 v roce 2013 a 6 v roce 2014) a 75 se zvýšením tělesné teploty. První pohyby při nízké tělesné teplotě byly zaznamenány až na začátku března, což zřejmě koresponduje s potřebou minimalizovat další spotřebu tenčících se energetických rezerv.
Ve většině případů pohyby za nízké tělesné teploty představovaly pomalé přesuny mezi shluky netopýrů, avšak byly zaznamenány i přílety a odlety do a z jednotlivých shluků, a to bez zaznamenání jakéhokoli zvýšení tělesné teploty. Doba událostí, uražená vzdálenost při přesunu a rychlost pohybu během událostí za nízké tělesné teploty byly celkově nižší než u událostí při normální tělesné teplotě. Zaznamenané pohyby událostí s nízkou tělesnou teplotou nicméně významně mění náš dosavadní pohled na chápání běžných principů hibernace a bylo by vhodné podrobit je dalšímu výzkumu.
BARTONIČKA, T., BANDOUCHOVA, H., BERKOVÁ, H., BLAŽEK, J., LUČAN, R., HORÁČEK, I., MARTÍNKOVÁ, N., PIKULA, J., ŘEHÁK, Z., ZUKAL, J. (2017): Deeply torpid bats can change position without elevation of body temperature. Journal of Thermal Biology, 63, s. 119–123.
Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha
Zpracovala: Kateřina FRAINDOVÁ
