Sciencemag.cz
Doporučujeme
Před 12 lety se na Valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie v Praze zrodila definice planety. Pluto bylo vyřazeno ze seznamu planet, ale problém tím neskončil. Definice totiž vůbec nemyslí na planety mimo Sluneční soustavu.
Planeta je podle pražské definice zjednodušeně řečeno objekt, který obíhá okolo Slunce, má přibližně kulovitý tvar a vyčistilo okolí své dráhy.
Definici nelze příliš dobře aplikovat na exoplanety. Přijít s univerzální definici planety by v roce 2006 bylo asi hodně pošetilé. Schválená definice se rodila ve velkých bolest a výzkum exoplanet byl v roce 2006 ještě v plenkách.
V případě pojmu planeta čelili astronomové před 12 lety zejména tlaku směrem zdola. Hledal se rozdíl mezi planetou a planetkou.
U exoplanet je podobných výzev mnohem více. Máme exoplanety nebo raději objekty planetární hmotnosti u hvězd hlavní posloupnosti, ale také u hnědých trpaslíků, pulsarů a dokonce máme podobné objekty, které neobíhají okolo ničeho a jen se potulují vesmírem.
Mohou také existovat objekty planetární hmotnosti, které nevznikly akrecím ale zhroucením mračna, což je scénář vzniku hvězd a hnědých trpaslíků.
Na univerzální definici planety máme několik požadavků:
Říká jasně, který druh objektu je planetou.
To, že je objekt planetou, musí být zřejmé na základě kvantitativních parametrů.
Musí být unikátní a neměnná. Objekt musí být planetou a ničím jiným.
S případným jednoduchý komentářem je pochopitelná i veřejností.
Základy nové definice planety
Na Valném shromáždění Mezinárodní astronomické unie ve Vídni se definice planety opět řešila.
Pracovní návrh počítá s touto definicí nebo základem budoucí definice (volně přeloženo):
Objekt o skutečné hmotnosti pod limitní hmotností pro termonukleární fúzi deuteria, který obíhá okolo hvězdy, hnědého trpaslíka nebo hvězdného pozůstatku a má hmotnostní poměr s centrálním tělesem pod nestabilitou L4/L5, je označován jako planeta.
Poznámky:
Limit pro fúzi deuteria je dnes asi 13 Jupiterů pro objekt o sluneční metalicitě. Nad 13 Jupiterů už máme hnědé trpaslíky.
Nezáleží na tom, jak planeta vznikla.
Minimální hmotnost pro exoplanetu by měla být stejná u planet Sluneční soustavy. Nevíme přesně, co je tím myšleno.
L4/L5 jsou Lagrangeovy body. Pro každou soustavu dvou vesmírných těles (např. Slunce a Zemi) lze nalézt pět významných bodů v souřadném systému, který se otáčí společně se spojnicí obou těles.
V Lagrangeovově bodu (libračním centru) se vyrovnávají gravitační a odstředivé síly soustavy. Do těchto bodů se běžně umisťují různé kosmické sondy. Bod L1 umožňuje nerušený pohled na Slunce, do bodu L2 zamíří například JWST, bod L3 je z pohledu kosmonautiky k ničemu.
Librační centra. Credit: NASA
Librační centra. Credit: NASA
Body L1 a L2 jsou v určitém časovém měřítku nestabilní (u Slunce-Země je to asi 23 dní), takže sondy musí provádět korekce.
Nás ale zajímají spíše body L4 a L5, které poskytují stabilní dráhy tak dlouho, dokud hmotnostní poměr mezi dvěma velkými hmotnostmi přesahuje 24,96. V případě definice planety je tedy důležité, aby byl hmotnostní poměr mezi centrálním tělesem a planetou alespoň 1/25.
Jedná se o pracovní návrh a na přesné znění si budeme muset počkat. Definice by se navíc průběžně vyvíjela s tím, jak se zlepšují naše znalosti o světě planet mimo Sluneční soustavu.
autor: Petr Kubala
Převzato z webu Exoplanety.cz, upraveno
