Charles McLaren z Lehigh University a jeho kolegové zjistili, že stejnosměrný proud dokáže významně změnit (snížit) teplotu tání skla. Výsledkem by mohla být energeticky úsporná skla nebo vylepšené superkondenzátory.
Ukázalo se také, že sklo nemění vlastnosti jako celek. Proud lze aplikovat tak, že se teplota tání sníží pouze v určitých částech, například kolem úsečky spojující elektrody (poznámka: a to i když sklo je považováno za izolant, což vypadá poněkud zvláštně). Pak lze sklo snadno zahřát a ohýbat v tomto „švu“, který má nižší teplotu tání a i jinak odlišné mechanické vlastnosti.
V rámci druhého experimentu sklem procházel stejnosměrný proud, navíc se nacházelo pod mechanickým tlakem. Sklo se začalo rozdělovat, u anody se vytvářela ochuzená vrstva, která byla ještě méně vodivá než zbytek materiálu. Má to tak být proto, že sklo je de facto kombinací oxidu křemičitého a oxidů alkalických kovů, přičemž ty druhé migrovaly pryč od anody (poznámka: tj. ionty alkalických kovů jakou jakoby vodivější?). V jeden okamžik ale může ve skle dojít k jakési lavině přeskupujících se částic, elektrickému průrazu, který z izolantu udělá vodič – a to opět ne všude, ale pouze v některých částech skla. Výsledkem je zase chytré sklo, kde můžeme definovat a průběžně měnit i rozložení vodivosti.
Práce byla publikována Applied Physics Letters.
Zdroj: Phys.org