Sciencemag.cz
Doporučujeme
Co je na objevu tak zvláštního? Jde totiž o předcházející vývoj bílých trpaslíků. Hvězdy, jak alespoň předpokládáme v případě našeho Slunce, během fáze expanze obyvatelnou zónu vyčistí (i když samotná Země možná nebude pohlcena, protože se vzhledem ke klesající hmotnosti Slunce přesune na vzdálenější oběžnou dráhu). Jinak řečeno, nově objevená planeta nejspíš překvapivě vznikla až poté, co hvězda expandovala a pak vychladla. Jde tedy o planetu druhé generace.
Jak praví průvodní tisková zpráva, podle nové studie vědců University College London a dalších institucí byl v blízkosti bílého trpaslíka pozorován prstenec planetárních úlomků posetý strukturami o velikosti Měsíce, což naznačuje, že se v blízkosti nachází planeta v obyvatelné zóně, tedy kde by zcela teoreticky mohla existovat kapalná voda a život pozemského typu.
Bílí trpaslíci jsou zbytky hvězd, které vyčerpaly veškeré své vodíkové palivo. Většina hvězd, včetně Slunce, skončí svůj život jako bílý trpaslík, ale o jejich planetárních systémech je toho zatím známo jen málo. V nové studii vědci měřil světlo bílého trpaslíka WD1054-226 vzdáleného od země asi 117 světelných let pomocí dat z pozemních i vesmírných dalekohledů (ESO NTT a NASA TESS).
Ke svému překvapení zjistili, že výrazné poklesy světla odpovídají 65 rovnoměrně rozmístěným úlomkům materiálu, které obíhají kolem hvězdy každých 25 hodin. Výzkumníci dospěli k závěru, že jsou udržovány ve svém přesném uspořádání blízkou planetou. Pozorované struktury jsou spíše nepravidelné a prachové (např. kometám podobné) útvary než pevná sférická tělesa. Naprostá pravidelnost jejich oběhů, kdy každých 23 minut přejde před hvězdou jedno těleso, se podle současných znalostí nedá vysvětlit jinak než existencí planety. Bez tohoto vlivu by tření a srážky způsobily, že by se struktury rozptýlily a ztratily by pozorovanou přesnou pravidelnost. Analogií celého jevu má být způsob, jakým gravitační přitažlivost měsíců kolem Neptunu a Saturnu pomáhá vytvářet stabilní prstencové struktury obíhající kolem těchto planet (tj. větší tělezo obíhající kolem X zarovnává oběžné dráhy menších těles).
Hlavní autor výzkumu Jay Farihi (UCL) dodává, že je to poprvé, co astronomové objevili v obyvatelné zóně bílého trpaslíka nějaké planetární těleso – i když jde stále o nepřímý důkaz a pro objev takového významu bude důkazů třeba více. Přitom ovšem planetu (její tranzit) údajně nejde pozorovat přímo, takže k potvrzení bude muset stačit porovnání počítačových modelů s dalšími pozorováními hvězdy a obíhajících těles.
Oblast byla ve fázi expanze hvězdy vymetena a zřejmě byla přímo součástí rudého obra, planeta na předpokládané oběžné dráze se tedy musela utvořit až poté. Podmínky potenciálně příznivé pro život by zde měly trvat přes 2 miliardy let (aktuálně jsme zhruba uprostřed tohoto intervalu).
Planety obíhající kolem bílých trpaslíků jsou pro astronomy obecně náročné na detekci, protože tyto hvězdy září mnohem slaběji než hvězdy hlavní posloupnosti (a tudíž je obtížnější zaznamenat tranzit). Astronomové zatím mají pouze předběžné důkazy o tom, že kolem jednoho bílého trpaslíka obíhá plynný obr typu Jupiteru.
Relentless and Complex Transits from a Planetesimal Debris Disk, Monthly Notices of the Royal Astronomical Society (2021). DOI: 10.1093/mnras/stab3475
Zdroj: University College London / Phys.org a další
