V Evropě budou letos spuštěny 4 nové jaderné bloky

Doporučujeme

Unikátní Biobanka pomáhá pochopit podstatu rakoviny slinivky

23. 11. 2024

Astronomové pořídili první detailní snímek hvězdy mimo naši Galaxii

22. 11. 2024

Vědci objevili nový obří virus v římovské nádrži. Dostal jméno Budvirus

22. 11. 2024

Letos poprvé od roku 2007 posílí evropskou energetiku nové jaderné bloky, a to rovnou čtyři. Svět by si měl polepšit o dalších třináct bloků.

Celkem 17 nových jaderných bloků o souhrnném instalovaném výkonu přes 18 700 MW by mělo letos začít dodávat elektřinu do sítě. Hned čtyři z nich přitom budou mít v rodném listě v kolonce kontinent uvedeno Evropa, dva se dokonce pyšní i unijní modrou vlaječkou s hvězdami. Od připojení poslední evropské jaderné elektrárny přitom letos uběhne 13 let.
Rumunská elektrárna Cernavoda s těžkovodními bloky typu CANDU přijde letos o titul lokality s posledním spuštěným evropským jaderným blokem. V roce 2020 by totiž podle Světové jaderné asociace WNA měly na dveře jaderného klubu Evropy zaťukat hned čtyři nové bloky: dlouho očekávané finské Olkiluoto 3 (reaktor typu EPR, 1720 MW), slovenské Mochovce 3 (reaktor VVER-440, výkon 471 MW) a běloruské bloky Ostrovec 1 a 2 (oba typ VVER-1200, výkon 1194 MW). Bělorusko přitom vstupuje do jaderného klubu jako úplný nováček.
Co se týče letošních plánů ve zbytku světa, bude podle WNA opět vévodit Čína: plánuje spuštění sedmi klasických tlakovodních reaktorů, jedné demonstrační jednotky vysokoteplotního plynem chlazeného reaktoru a jednoho malého plovoucího (typ ACPR50S). Zajímavou novinkou ale bude i indický jaderný blok Kalpakkam, domácí prototyp rychlého množivého reaktoru, či první z bloků elektrárny Barakah (APR 1400) ve Spojených arabských emirátech. Nové jaderné kapacity zprovozní také Rusko, Jižní Korea a Japonsko (vždy po jednom bloku). Reaktor Shimane 3 bude první novou jadernou elektrárnou v Japonsku. Její výstavba začala v roce 2005, poznamenal ji ovšem útlum po fukušimské tsunami o sedm let později.
Právě uplynulý rok 2019 patřil z pohledu uvádění nových jaderných kapacit spíše k těm slabším: dodávat proud loni začalo šest nových bloků (v roce 2018 jich bylo spuštěno devět): Jižní Korea spustila blok Shin Kori 4, Čína třetí blok elektrárny Tchai-šan (typu EPR) a šestý blok elektrárny Jang-ťiang (typu ACPR 1000), Rusko druhý blok elektrárny Novoroněž II a také svou úplně první plovoucí jadernou elektrárnu Akademik Lomonosov (2 reaktory KLT40S). Celkově představují loňské přírůstky 5 178 MW instalovaného výkonu. Za zmínku rovněž stojí doba výstavby čínského bloku Jang-ťiang – od zahájení stavby jej stihli zprovoznit za necelých 6 let (konkrétně 5 let a 7 měsíců).
Naopak letopočet 2019 má v kolonce jako rok definitivního uzavření třináct reaktorových bloků: ruský 11MW trpaslík Bilibino 1 (v provozu od roku 1974, první z bloků, které v budoucnu nahradí právě Akademik Lomonosov), americké bloky Pilgrim 1 (od roku 1972) a Three Mile Island 1 (1974), švýcarský Mühlenberg (1972), švédský Ringhals 2 (1975), německý Philippsburg (1985), tchajwanský Čchin-šan 2, jihokorejský Wolsong 1 (1982) a japonské elektrárny Genkai 2 (1980) a Fukushima Dai-ini 1-4 (spouštěná v letech 1981-1986). Japonské bloky byly od ničivého tsunami v roce 2011 dočasně odstaveny. Celkově tak bylo loni odstaveno na globální úrovni 10 251 MW jaderného výkonu.
V loňském roce byla také zahájena výstavba tří nových reaktorů – vyrůstají v Íránu (Búšehr 2), v Rusku (Kursk II-2) a v Číně (Čang-čou 1). Celkově WNA počátkem ledna 2019 evidovala 52 bloků ve výstavbě.

Plánovaná spuštění jaderných bloků v roce 2020 podle WNA

tisková zpráva České nukleární společnosti