Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jak co nejvíce zabránit stále častějším srážkám motoristů se zvěří? A jaký k tomu použít materiál, aby byl ekologický a nezatěžoval životní prostředí? Na tom nyní spolupracují specialisté z Ústavu chemických procesů AV ČR (ÚCHP) a České zemědělské univerzity (ČZÚ). Ti se spolu s několika dalšími výzkumnými subjekty i s firmami sdružili v konsorciu s názvem Národní centrum kompetence (NCK) BIOCIRKL. Finančně je v jejich snažení podporuje v rámci programu Národní centra kompetence (NCK) Technologická agentura ČR (TA ČR). Výsledek velmi nadějného a společensky prospěšného výzkumu má být známý do roku 2025.
Srážky volně žijících živočichů a vozidel představují v mnoha zemích po celém světě problém v bezpečnosti provozu i v ochraně přírody. Zatímco ploty doporučují odborníci jako spolehlivé řešení pro dálnice a jiné silnice s velkým provozem, pro silnice nižších tříd nejsou k dispozici žádná obecně uznávaná opatření se stejnou účinností.
„Pachové repelenty, které se používají v mnoha zemích střední Evropy, sice snižují počty srážek se zvěří až o osmdesát procent, ale protože se nanášejí na montážní pěny, tak silně znečišťují životní prostředí,“ upozornila Olga Šolcová, hlavní řešitelka projektu z ÚCHP. „Materiály vyrobené z biologického odpadu, jako jsou celulózové kaly, uhlovodíky nebo tanin či biouhel, mají přidanou hodnotu pro životní prostředí. Jsou totiž schopné se kompletně biologicky rozložit v přirozených přírodních podmínkách. Mohly by tak nahradit syntetickou pěnu, zejména polyuretanovou, která se v současnosti běžně používá coby nosič pro pachové repelenty ve formě kuliček,“ dodala.
Tyto v současnosti široce požívané pachové nosiče představují značné riziko pro životní prostředí nejen z důvodu dlouhé perzistence tohoto materiálu, ale i jeho potenciálu tvořit sekundární mikroplasty. Zároveň je problematické i složení některých používaných pachových chemických přípravků. Většina z nich obsahuje diisokyanáty, alifatické či aromatické látky, které byly nedávno omezeny mezinárodním nařízením REACH a jejichž použití se bude po 24. srpnu 2023 přísně regulovat.
Právě probíhající výzkum českých specialistů má také úzkou vazbu na udržitelné zemědělství, protože pachové ohradníky se také často používají k ochraně plodin.
Jednou z možných surovin pro přípravu náhrad syntetických pěn jsou taniny (třísloviny), které patří do skupiny polyfenolů, a jsou, mimo jiné, dobře rozpustné ve vodě. Obsahují je například v rostlinách, kůrách různých stromů, v žaludech, v zrnech vinné révy, v různém tropickém ovoci, v bobulovinách, ve vlašských ořeších, kávových a kakaových bobech, v tymiánu, šalvěji, v čaji či v luštěninách. „Velkým zdrojem taninů jsou i odpady při výrobě vína, zvláště červeného, jsou i v odpadním chmelu po chmelování piva,“ doplnila Lenka Wimmerová z ČZU.
Taniny se získávají extrakcí vodou nebo alkoholy, někdy i s využitím tepelného šoku při mikrovlném záření. „Významná možnost využití taninů jako sorbentů spočívá v jejich schopnosti snadno tvořit gely. Může tak být zabudován do tuhých pěn. Ty vznikají například polykondenzací taninového prášku,“ uvedla Martina Dlasková z ÚCHP.
Navíc je možno taninové gely při přípravě i modifikovat a získat tak i větší sorpční kapacitu, například přidáním biocharu připraveného z různých odpadních materiálů. Tím by mohla vzniknout vysokokapacitní ekologická, v přírodě rozložitelná, náhrada v současnosti využívané syntetické pěny.
