Sciencemag.cz
Related Articles
Nové zpřesněná měření porovnávala spektrum vodíku s jeho protějškem z antihmoty – antivodíkem. Měření provedla mezinárodní spolupráce ALPHA, sdružující přibližně 60 vědců působících v CERNu.
Při tomto měření se vědci zaměřili na vlastnost zvanou hyperjemné rozštěpení (hyperfine splitting), což je malý energetický rozdíl, který vzniká tím, že se antiproton a antielektron (pozitron) chovají jako malé interagující magnety. U vodíku v hmotě je velikost tohoto rozštěpení velmi dobře známa, a proto je jeho měření v antivodíku nabízejícím se způsobem, jak hledat jakýkoli potenciální rozdíl mezi hmotou a antihmotou.
Je to již podruhé, co vědci tuto vlastnost antivodíku měřili. Oproti roku 2017 bylo nové měření 100krát přesnější. Dalším významným milníkem bude měření vlastností antivodíku se stejnou přesností jako u vodíku. Poté budou vědci muset začít zlepšovat už i měření jak vodíku…
„Symetrie mezi hmotou a antihmotou je zcela zásadní součástí našich teoretických modelů. Pokud by tato symetrie byla narušena, mělo by to obrovský dopad na to, jak konstruujeme teorie a jak uvažujeme o našich absolutních fyzikálních zákonech,“ říká spoluautor studie Timothy Friesen z Univerzity v Calgary.
Na druhé straně – kdyby při velkém třesku existovalo stejné množství hmoty a antihmoty, došlo by k anihilaci. Jelikož je vesmír tvořen téměř výhradně hmotou, musí mezi nimi existovat nějaký nepatrný skrytý rozdíl.
R. Akbari et al, Four ppm measurement of the antihydrogen ground-state hyperfine splitting, Nature (2026). DOI: 10.1038/s41586-026-10556-x
Zdroj: University of Calgary / Phys.org, přeloženo / zkráceno
Poznámka: Opravdu musí existovat nějaký rozdíl mezi vlastnostmi hmoty a antihmoty? Nestačila třeba náhodná prostorová fluktuace, pak se oblasti od sebe vzdálily a už se nestihla anihilace? Viz výše, kdy vlastně není jasné, co spíše očekáváme jako výsledek.
