Tokumeigakarinoaoshim, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domaina
humaniodní robot Pepper, autor obrázku Tokumeigakarinoaoshim, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domaina

Opilec zranil robota, jak ho soudit?

Prostě běžný vandalismus? Ne tak docela. V zemi robotům zaslíbené, Japonsku, se v této souvislosti ozvaly hlasy, že by se útok na robota neměl posuzovat jen jako poškození věci.

Zpráva je už z loňského roku, nicméně nějak zapadla. Asimov by z celé diskuse měl radost – a proč mu ji v lehce okurkové sezóně posmrtně neudělat.

V Asimovových povídkách se roboti nejen řídí třemi známými zákony, které omezují jejich jednání, ale alespoň v některých příbězích postupně získávají i určitá práva. Loni v Japonsku zatkli opilce, který napadl humanoidního robota Pepper vítajícího návštěvníky v pobočce Softbank (mimochodem aktuální informace zní, že Pepper je používán už i v Evropě, když vítá pacienty ve dvou belgických nemocnicích). Dotyčný své jednání vysvětlil tím, že byl na Softbank kvůli něčemu naštvaný… prostě banální zkrat; zajímavé však je, že v se v této souvislosti ozvaly hlasy, aby se podobné jednání nekvalifikovalo pouze jako poškození cizího majetku. Poškodit humanoidního robota prý není totéž jako zapálit auto nebo rozmlátit bankomat.

Problém, jak se zdá, má dvě roviny:

– inteligentní umělé systémy, systémy schopné cítit bolest bychom neměli považovat za věci. Tak si to původně představoval Asimov; zde robot, jak jen to můžeme posoudit, asi žádné takové vlastnosti nemá. Nakonec ale ani o jiných lidech nemůžete s jistou říct, že něco vnitřně prožívají a nejenom navenek reagují.

– jde o humanoidního robota. Jednání dotyčného je rizikové v tom, že vlastně naznačuje, že by mohl ublížit i člověku. V této interpretaci neřešíme inteligenci ani citlivost robota – pokud by Pepper měl podobu krychle, šlo by prostě o poškození věci. Problém tohoto přístupu je ovšem v tom, že když někdo zničí („humanoidní“) figurínu, nebudeme asi zpochybňovat, že jde o poškození věci. Uživatel nafukovací panny také není souzen za znásilnění.

Nicméně podobně, jako určitá práva přiznávají (některým) zvířatům, bude se totéž v budoucnu zřejmě řešit i pro umělé systémy. Včetně průvodních excesů – nemá třeba takový program právo na život, na to nebýt smazán? (A co ubohé viry, ony jsou prostě naprogramovány, aby škodily, ale nemůžou za to – takže snad převýchova? Program je možno nikoliv prostě smazat, ale pouze šetrně odinstalovat?)

Yueh-Hsuan Weng z Pekingské univerzity založil iniciativu ROBOLAW.ASIA, dle níž by sice roboti neměli mít stejná práva jako lidé (minimálně z dnešního pohledu je např. absurdní, jak bude Pepper chodit k volbám), nicméně přesto nejde „jen o věci“ – podobně jako u zvířat. Pepper je zkonstruován tak, aby dokázal číst lidské emoce, čili (alespoň dle Wenga) bychom ho spíš než za věc měli považovat za něco jako psa. Terminologicky pak vyvstává i otázka, zda spíše říct, že robot byl opilcem „poškozen“ nebo „zraněn“.

Weng ovšem sám dodává, že rigidní legislativa by zbrzdila inovace. Lze si snadno představit, jak se před konstrukcí nebo sešrotováním robota budou muset scházet všemožné etické komise a vyplňovat hromady formulářů. Přičemž nejrychleji se technologie budou rozvíjet tam, kde se podobným regulacím vyhnou.

Zdroj: TechXplore.com a další

Je vesmír Temným lesem?

Vzhledem k tomu, že aktuálně běží seriál podle knižní trilogie Problém tří těles, k myšlenkovému …