Sciencemag.cz
Doporučujeme
V roce 1946 vydává Jaroslav Böhm útlou knížku Naše nejstarší města. V té době měl za sebou výzkum na Starém Hradisku na Moravě (1934–1937) a není proto divu, že se ve svých historických úvahách zaměřil právě na oppida, významný jev v dějinách pravěké Evropy. Oppida považoval za třetí pokus o urbanizaci v našich dějinách, za pravěké městské útvary následující po dvou předchozích epizodách obdobného rázu v podobě hradišť starší a mladší doby bronzové.
Termín oppidum, odvozený od latinského výrazu ob pedes, který použil Caesar v Zápiscích o válce galské, se v celé Evropě používá pro označení rozsáhlých a silně opevněných hradišť posledních dvou století př. Kr., i když definice tohoto pojmu kolísají. Výzkum oppid u nás má dlouhou tradici, nejméně od vydání monumentálního díla Josefa Ladislava Píče o hradišti u Stradonic v roce 1903. Stojí za zmínku, že stradonické nálezy zaujaly svou podobností s archeologickou kolekcí z oppida Bibracte/Mt. Beuvray význačného francouzského badatele Josepha Décheletta natolik, že se naučil česky, Píčovu knihu sám částečně přeložil do francouzštiny a v roce 1906 vydal.
Na všech šesti lokalitách, které se v Čechách obvykle považují za oppida, se v padesátých až osmdesátých letech minulého století uskutečnily terénní odkryvy. Začaly jistě pod vlivem Böhmovým, ale stimulů k dlouholetým projektům bylo více, např. mezinárodní sympozium o oppidech v Praze roku 1970. Československo zaujalo ve výzkumu oppid významnou pozici v evropském kontextu. Nová zjištění, zejména z oppida Závist (→1965), přitahovala mezinárodní pozornost. Proto výzkum oppid získával podporu státních orgánů, i když jeho výsledky byly oceňovány především v západní Evropě. Nedostatkem tehdejšího zkoumání oppid byla ovšem jejich zafixovaná koncepce a metodologie: hledaly se odpovědi na dobově omezený okruh vědeckých otázek a vzhledem k němu byl objem získaných dat někdy až zbytečně velký. Od devadesátých let se proto výzkum oppid začal ubírat cestou příležitostných záchranných akcí a cíleného nedestruktivního výzkumu, který přináší alternativní a doplňující poznatky.
Zástavba oppid, tvořená dvorci s obytnými i hospodářskými objekty, bývá ulicová, s rozpoznatelnými čtvrtěmi. Koncentruje se zde specializovaná výroba včetně mincovnictví a doložen je i dálkový obchod. Opevnění má zpravidla několik fází dokládajících dlouhodobé osídlení. Tvoří je mohutné hradby různých typů, obvykle s vnitřní dřevěnou konstrukcí a kamennou čelní zdí s dřevěnou nástavbou. Brány bývají vybaveny impresivními věžovitými stavbami. Celková délka hradeb jednotlivých oppid, která mají rozlohu desítek hektarů, dosahovala až několika kilometrů.
Můžeme tedy oppida skutečně považovat za města? Nejspíše nikoli, alespoň ne ve smyslu měst, jaká v Čechách existovala od středověku, tedy koncentrovaná sídliště řemeslníků a obchodníků závislá na zemědělské produkci okolí. Přestože se na oppidech objevují početné doklady specializovaných řemesel a dálkového obchodu, Alžběta Danielisová nedávno vypočetla, že jejich obyvatelstvo mohlo být v ohledu produkce potravin víceméně soběstačné. Koncentrace obyvatel v komunikačně hůře dostupných místech mimo nejúrodnější části země a údržba nákladných opevnění však nemusely být dlouhodobě udržitelné, jak předpokládají poslední práce Vladimíra Salače. I to mohlo být jedním z důvodů, proč byla oppida nakonec opuštěna, a to o několik desetiletí dříve, než Čechy zhruba tři desetiletí před zlomem letopočtu obsadily germánské kmeny.
Tento text je úryvkem z knihy
Martin Kuna, Marcela Starcová, Jana Maříková-Kubková a kol.: Sto let v archeologii
Objevy, nálezy a expedice Archeologického ústavu v Praze 1919–2019
Academia 2019
O knize na stránkách vydavatele
