Sciencemag.cz
Doporučujeme
Asi za 5 miliard let Slunce dokončí spalování vodíku, expanduje na cca stonásobek své současné velikosti a pohltí (zřejmě) i Zemi. V jiném systému jsme ale objevili planetu, která se tomuto osudu dokázala nějak vyhnout.
Planeta 8 UMi b (Halla) svou hmotnosti spadá do skupiny horkých jupiterů. Kolem své hvězdy, rudého obra Baekdu (8 UMi) obíhá v polovině vzdálenosti, která dělí Zemi od Slunce. Na základě pozorování oscilací hvězdy Baekdu z družice NASA TESS vědci zjistili, že hvězda ve svém jádře spaluje helium, což signalizuje, že již jednou enormně expandovala (poznámka PH: vlastně tedy již nejde o červeného obra, ale hvězda se dostala do fáze bílého trpaslíka). Podle studie publikované v Nature (hlavní autor práce Marc Hon z NASA a University of Hawai) by to mělo existenci planety na příslušné dráze vylučovat. Hvězda se totiž nafoukla až na 1,5násobek vzdálenosti oběžné dráhy planety a pak se zmenšila na svou současnou velikost v pouhé desetině této vzdálenosti.
Planetu Halla objevil v roce 2015 tým korejských astronomů pomocí metody měření radiálních rychlostí, která sleduje periodický pohyb hvězdy v důsledku gravitačního přetahování obíhající planety. Po zjištění, že hvězda musela být kdysi větší než oběžná dráha planety, provedl tým IfA v letech 2021-2022 další pozorování pomocí spektrometru HIRES (High-Resolution Echelle Spectrometer) Keckovy observatoře a přístroje ESPaDOnS CFHT. Tato nová data potvrdila, že 93denní, téměř kruhová dráha planety zůstala stabilní po více než deset let a že změny radiální rychlosti hvězdy musí být způsobeny planetou. Společně tato pozorování existenci planety každopádně potvrdila.
Horké jupitery vznikají obvykle dál od hvězd (jako obří planety ve Sluneční soustavě) a pak ke svým hvězdám migrují. Jenže k tomu by došlo zřejmě už před rozepnutím hvězdy. Další teorie o přežití planety spočívá v tom, že původně obíhala kolem dvou sluncí podobně jako slavná planeta Tatooine z Hvězdných válek. Hostitelská hvězda Baekdu mohla být dvouhvězdou, pak došlo ke spojení obou hvězd a nikoliv k expanzi do vzdáleností, která by pohltila planetu.
Třetí možností je, že Halla je planetou druhé generace – že prudká srážka dvou hvězd vytvořila plynný oblak, z něhož se planeta zformovala teprve nedávno. Ve dvojhvězdných systémech se nachází většina hvězd, takže oba související navržené scénáře se mohou odehrávat i v dalších případech. Formování planet u dvojhvězd zatím každopádně příliš nerozumíme…
Marc Hon, A close-in giant planet escapes engulfment by its star, Nature (2023). DOI: 10.1038/s41586-023-06029-0. www.nature.com/articles/s41586-023-06029-0
Zdroj: University of Hawaii, Manoa / Phys.org, přeloženo/kráceno
