Sciencemag.cz
Doporučujeme
Nejpádnějším důkazem má být nikoliv statistika na úrovni slov, ale menších jednotek – frekvence výskytu kombinací písmen. A jak to souvisí s J. R. R. Tolkienem?
Staroanglický epos Béowulf je studován již dlouho, nicméně stále zde existují různé názory. Jde o dílo jediného člověka? Jak dlouho po přijetí křesťanství dílo vzniklo? Madison Kriege a Joseph Dexter z Harvardu nyní použili stylometrii. Ukázalo se, že nejpřesvědčivější výsledky dává nikoliv analýza metra (verše) ani volených slov, ale kratších kombinací hlásek. Pro každého autora má být zvlášť specifická statistika ve stylu frekvence kombinací „ab“ vs. „ac“ vs. „bc“ atd. v textu.
Existuje řada důvodů, proč mnozí vědci jediného autora díla zpochybňovali. Do textu je totiž jakoby vložena řada pasáží, které nemají se zbytkem díla souvislost, jsou zabíhavé. V 19. století proto převládalo přesvědčení, že báseň má více autorů. Přesvědčení o jediném autorovi naproti tomu zastával ve 20. století člověk, který se proslavil v úplně jiném oboru – J. R. R. Tolkien, který v roce 1936 vydal studii Beowulf: The Monsters and the Critics. Tolkien ovšem samozřejmě používal úplně jiné argumenty než statistiku; podle něj je jednotné myšlení autora, tj. způsob, jakým křesťanské chápání překrývá pohanskou látku (všechny postavy jsou pohané), a to i v oněch jinak podivných, nesouvisejících pasážích.
Závěr stylometrického zkoumání sotva přesvědčí každého a spor bude pokračovat. Nakonec argumenty odpůrců stále platí. Proč nám text připadá občas nesourodý? Nejspíš to není autorovou neobratností, spěchem apod., současníci chápali vyznění/strukturu příběhu jinak a my dnes jenom přesně tehdejšímu kánonu/kontextu nerozumíme.
Large-scale quantitative profiling of the Old English verse tradition, Nature Human Behaviour (2019). DOI: 10.1038/s41562-019-0570-1, https://www.nature.com/articles/s41562-019-0570-1
Zdroj: Phys.org
Poznámky PH:
Samozřejmě se přímo nabízí stejné statistické metody používat i na jiná klasická díla, třeba Íliadu a Odysseu, nebo zkoumat (další sporná otázka), zda má jediného autora Janovo evangelium a Zjevení.
To, že by se konkrétní autor dal odhalit nejlépe podle frekvence kombinací dvou písmen typu „ab“ vs. „bc“ vs „ac“ působí tedy dost překvapivě. Zdálo by se, že zde se naopak rozdíly mezi jednotlivými mluvčími též jazyka budou stírat (viz frekvenční analýza při luštění substitučních šifer).
Béowulf vyšel velmi pěkně přebásněn i česky (překlad Jan Čermák).
V anglickojazyčném prostředí jde ovšem o text tak klasický, učebnicový a ve školách probíraný, že je jistě i nenáviděný. Viz poznámka Woodyho Allena, jak by si představoval svůj ideální život: Stejně, ale bez Béowulfa.
Ad jméno hlavního hrdiny: ze starogermánského prostředí není jinak známo. Béo-wulf je zřejmě kenning (opis), „vlk včel“ (bee v dnešní angličtině), tedy „nepřítel včel“ („vlk stromů“ byl opis vichřice apod.), předpokládá se, že medvěd. Béowulf zabije obra Grendela ne zbraní, ale tak, že ho uškrtí; možná v nějaké ještě starší verzi byla předtím proměna v medvěda. „Vlk“ Béowulf tedy zřejmě není vlkodlak, ale medvědodlak.
Dovolím si ocitovat v překladu Jana Čermáka svůj oblíbený kousek básně, i když myslím, že jde právě o jedno z míst odchylujících se stylem od zbytku textu.
Tajemný kraj / střeží ti dva
vlčí srázy / vichrné mysy
proradné slatiny / kde proud z útesů
v mlhách pod horou / střemhlav mizí
příval pod zemí. / Tam pouť je nedlouhá,
v mílích počítáno / k té vodní pláni;
nad ní se hrbí / ledové hvozdy,
kořání stromů / hladinu stíní.
V noci tam uhlídáš / hrozivý div
plamen na vodách /… Nevlídné místo:
tam vlny ve víru / vysoko se vzdouvají,
siré k mrakům, / když větrná smršť
vichřici vzbouří, / až šeří se vzduch,
naříká nebe.
