hieroglyfy - Aniho papyrus, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain
hieroglyfy - Aniho papyrus, zdroj Wikipedia, licence obrázku public domain

Přečetli papyrus popsaný neviditelným inkoustem

Synchrotron BESSY II byl nově použit k nedestruktivnímu zkoumání staroegyptských papyrů.
Papyry z egyptského ostrova Elefantina (nedaleko Asuánu), uložené již více než 100 let v Berlíně, jsou různě složené a smotané. Kdybychom je při pokusu o přečtení rozmotávali a rozkládali, mnohé se nejspíš prostě rozpadnou.
Jeden papyrus ze sbírky, kterou shromáždil Otto Rubensohn při vykopávkách v letech 1906–1908, se nyní dočkal analýzy vědců z několika berlínských univerzit a Helmholtz-Zentrum Berlin. Již nějakou dobu se papyry analyzují pomocí rentgenové fluorescence, která umožní identifikovat jednotlivé atomy (po dopadu rentgenového fotonu samy vydávají záření). V Egyptě se nejčastěji psalo černým inkoustem ze sazí (hlavně atomární uhlík), ale také barevnými inkousty obsahujícími železo, měď, rtuť nebo olovo. Identifikace těchto atomů znamená prakticky jistotu, že byl použit inkoust.
Při pokusu na synchrotronu BESSY II, kdy se vzorek osvětluje mnoha rentgenovými fotony s vysokou koherencí, se podařilo na jednom papyru znázornit nakreslený obrázek (postava, možná nějaké božstvo), to plně, v ostrých obrysech. Aktuálně byl přitom nápis/obrázek nejen skrytý mimo viditelnou oblast, ale i přímo neviditelný. Jednalo se totiž o bezbarvou sloučeninu olova a organické kyseliny (poznámka PH: snad octan?). Skutečně se tehdy písař pokoušel něco tajně napsat neviditelným inkoustem a sdělení si měl „obarvit“ až předem poučený adresát? Je to zajímavá možnost, ale vědci se spíše domnívají, že původně šlo o nějakou barevnou sloučeninu olova (např. oranžový oxid olovnato-olovičitý, minium, Pb3O4) a inkoust se chemicky změnil až reakcemi usnadněnými delším působením slunečního světla.
Metoda tedy umožňuje nejen zkoušet číst papyry bez toho, aby se s nimi muselo mechanicky příliš manipulovat, ale odhalí i to, co by okem nebylo viditelné vůbec.

DOI: 10.1016/j.culher.2019.07.007
DOI: 10.1016/j.culher.2019.04.007

Zdroj: Helmholtz-Zentrum Berlin für Materialien und Energie/ScienceDaily

Mimozemšťané mohli Zemi prostě minout

Proč mezi námi nechodí mimozemšťané? Jeden z modelů předpokládá, že i v případě existence vyspělých …

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close