Sciencemag.cz
Doporučujeme
Překvapivé chování bylo objeveno týmem vědců převážně z Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze u kyperské myši (Mus cypriacus), na první pohled nepříliš odlišné příbuzné myši domácí. U těchto hlodavců byla testována preference pachů jiných hlodavčích druhů a též kočky domácí (Felis catus), jejich přirozeného nepřítele, a to sice na jedincích narozených v zajetí, tedy bez předchozí zkušenosti s kterýmkoliv z těchto pachů. Je averze vůči nebezpečným pachům vrozená či naučená?
Kyperská myš je k tomuto experimentu vhodná díky své zajímavé evoluční historii. Na Kypr se dostala nejspíš ve středním pleistocénu, zhruba před půl milionem let. V té době se zde nenacházeli žádní další hlodavci a nejspíš ani žádní predátoři, kteří by pro tuto myš přestavovali nebezpečí. Kyperská myš se tak jako celá řada dalších ostrovních druhů vyvíjela dlouhou dobu bez přítomnosti kompetitora či predátora. Dnešní situace je ovšem zcela jiná – na ostrově je dominantním druhem hlodavce krysa obecná (Rattus rattus), která jej začala osidlovat nejméně před 2 000 lety díky lidské mořeplavbě. Archeologické nálezy dokazují, že zde byla přítomná již v římské éře.
Krysa představuje pro myši silného potravního kompetitora, navíc je známa též jejich zabíjením. Je proto nesporné, že příchod krysy na Kypr si musel u kyperských myší vynutit přizpůsobení jejich chování, potravní strategie či jiné charakteristiky, aby byla myš této invazi schopna odolat. Náš tým vědců se rozhodl tento předpoklad ověřit ve velmi komplexním pokusu, ve kterém byly kyperským myším předkládány piliny s pachy různě příbuzných hlodavců s různě dlouhou koevolucí (včetně žádné koevoluce) a též s pachem kočky.
Kyperské myši svým chováním potvrdily hypotézu, podle které hlodavci preferují pachy hlodavců, kteří jsou jim blízce příbuzní. Na pach morčete (Cavia porcellus), velmi vzdáleného příbuzného, reagovaly bez zvláštního zájmu. Pozitivní preference byla pozorována u pachu myši domácí (Mus musculus domesticus) a myšice malooké (Apodemus microps), poměrně blízkých příbuzných. Na pach kočky reagovaly silně negativně. Překvapení se ovšem dostavilo u pachu krysy obecné, jenž byl preferován podobně jako pach myši a myšice. Autoři k tomuto překvapivému zjištění nabízejí hned tři alternativní vysvětlení.
První z nich předpokládá, že koevoluce mezi kyperskou myší a krysou obecnou, tedy 2 000 až 6 000 let, nebyla dostatečně dlouhá, aby u myší vznikl a fixoval se dědičný vzorec chování, díky kterému budou rozpoznávat pach krysy jako nebezpečný a budou se mu vyhýbat podobně, jako se tomu dělo u pachu kočky. Bohužel neexistuje žádná přesná časová hranice pro fixaci tohoto a obdobných znaků. Jsou známy případy, kdy se fixovaly po kratší i delší koevoluční historii.
Druhé vysvětlení hovoří o významu učení pro rozpoznání krysího pachu. Pokud totiž kyperská myš vnímá krysu spíše jako svého potravního soupeře, nikoliv jako predátora, pro její přežití stačí naučit se krysí pach rozpoznávat jakožto nežádoucí až v průběhu života. Kompetitor totiž představuje v porovnání s predátorem menší nebezpečí, proto potřeba averzivní reakce není natolik silná. Jelikož se skupina testovaných myší narodila v zajetí, tento předpokládaný nutný proces učení nemohl nikdy proběhnout.
Třetí vysvětlení se týká předkládaných pachů. Moč predátorů obecně je často charakteristická sirným zápachem, přičemž síra pochází z bílkovin, které u predátorů tvoří značnou část potravy. Krysy, jejichž moč byla jakožto pachový vzorek odebírána, ovšem byly krmeny výhradně rostlinnou stravou. Je tedy možné, že v jejich pachu chyběla klíčová informace, která by kyperským myším signalizovala nebezpečí.
Případ kyperské myši je jistě již v této fázi velmi zajímavý. Autoři této práce v současnosti pracují na studii, která by prokázala či vyvrátila třetí z alternativních vysvětlení, tedy zda se bude lišit chování kyperské myši k pachu krys krmených pouze rostlinnou stravou a krmených též masem. Brzy se tak snad můžeme těšit na pokračování tohoto příběhu.
Daniel FRYNTA, Margaréta BALAĎOVÁ, Barbora ELIÁŠOVÁ, Silvie LIŠKOVÁ, Eva LANDOVÁ; Why not to avoid the smell of danger? Unexpected behavior of the Cypriot mouse surviving on the island invaded by black rats; Current Zoology 61 (4): 781–791, 2015
Převzato z popularizační rubriky Přírodovědecké fakulty UK Praha
Zpracovala: Iveta Štolhoferová
