Sciencemag.cz
Doporučujeme
Statistka praví, že v naší galaxii každé století vzplane několik supernov. Poslední pozorování, které lze zaznamenat v nějakém spolehlivějším zdroji, pochází ale z roku 1604 – to byla známá „Keplerova“ supernova SN 1604, kterou tehdy v Praze popsal Kepler. Pak už nic. A to samozřejmě astronomie od té doby šla kupředu; nejen pozorovací technika, ale i počet lidí, kteří si oblohu neustále prohlíželi pouhým okem.
Nová studie (prozatím publikována na preprintovém webu arXiv) uvádí, že Mléčná dráha není nijak anomální v tom smyslu, že by zde supernov bylo méně, než praví modely/odhady. Např. mlhovina Cassiopeia A vznikla výbuchem supernovy asi před 325 lety, nikdo však explozi nezaznamenal. Problém má být v tom, že většina hvězd se nachází na tenkém disku Galaxie plném hvězd – a právě tam je současně i hodně prachu. Totéž pak platí i pro jádro naší galaxie. Některé supernovy pak nepozorujeme prostě proto, že jsou od nás sice v celkem příhodném směru, ale zase příliš daleko.
Ovšem stále zůstává jeden problém. Většina supernov viditelných pouhým okem by i tak měla být pozorována v blízkosti směru galaktického středu, což však neodpovídá historickým záznamům. Je snad v ramenech více hvězd, respektive jde o o hvězdy v průměru jiného typu?
Uplynulá 4 století jsou ale nejspíš do značné míry náhoda. Podle studie má člověk za svůj život nadpoloviční šanci, že explozi supernovy uvidí na vlastní oči. S pravděpodobností 33 % by šlo o výbuch následující po zhroucení velmi hmotné hvězdy, šanci 50 % máme (tedy už ne, měli jsme za celý život) na výbuch bílého trpaslíka. (K tomu dochází, když je bílý trpaslík v dvojhvězdě a postupně získává novou hmotu od druhé hvězdy. Limit pro maximální hmotnost bílého trpaslíka, Chandrasekharova mez, je asi 1,4 hmotnosti Slunce.)
Witnessing History: Rates and Detectability of Naked-Eye Milky-Way Supernovae. arxiv.org/abs/2012.06552 , arXiv:2012.06552v1 [astro-ph.SR] Zdroj: Universe Today / Phys.org a další
