Zdroj: https://esawebb.org/

Prstence Neptunu pohledem Teleskopu Jamese Webba

Teleskop Jamese Webba opět ukázal své schopnosti snímkovat objekty ve Sluneční soustavě, když pořídil své první snímky planety Neptun. Nejenže se teleskopu podařilo pořídit nejostřejší snímky prstenců vzdálené planety, ale jeho kamery také ukázaly Neptun doslova v novém světle. Vizuálně nejpřitažlivější jsou na nových snímcích jednoznačně krásně ostré prstence planety. Některé z nich nebyly pozorovány od chvíle, kdy se v roce 1989 sonda Voyager 2 stala prvním lidským výtvorem, který zblízka pozoroval Neptun. Kromě několika jasných a úzkých prstenců nám Webbův teleskop jasně ukázal i slabší prašné pruhy kolem Neptunu.

„Tři dekády uplynuly od chvíle, kdy jsme naposledy spatřili snímky těchto slabých prašných prstenců. Tohle je navíc poprvé, kdy jsme je spatřili v infračerveném záření,“ zdůrazňuje Heidi Hammel, expertka na Neptun a jeho měsíce, která je součástí mezioborové vědecké skupiny pro JWST. Webbův teleskop nabízí mimořádně stabilní a přesnou kvalitu snímků, což jsou základní předpoklady, aby mohly být tyto slabé útvary nacházející se blízko Neptunu pozorovány. Planeta Neptun fascinuje vědce už od svého objevení v roce 1846. Nachází se 30× dál od Slunce než Země ve vzdálených a vcelku tmavých končinách naší soustavy. Na Neptunu je Slunce tak malé a slabé, že i poledne na této planetě je osvětlené zhruba jako soumrak na Zemi.

Planeta Neptun bývá označována jako ledový obr, za což vděčí chemickému složení svého nitra. Oproti plynným obrům (Jupiteru a Saturnu) je Neptun mnohem bohatší na prvky těžší než vodík či helium. Na snímcích z Hubbleova kosmického teleskopu ve viditelné části spektra se to projevuje jeho modrým zbarvením, které způsobuje malé množství plynného metanu. Jelikož kamera NIRCam na Webbově teleskopu pořizuje snímky v infračervené části spektra (s vlnovou délkou 0,6 – 5 mikrometrů), tak na jejích fotkách Neptun nevypadá modře. Plynný metan tak silně pohlcuje červené a infračervené záření, že se planeta na snímcích v blízké infračervené oblasti jeví poměrně tmavá. Výjimku tvoří výškové mraky, které jsou výrazně jasnější. Mraky ztuhlého metanu jsou na obrázcích vidět jako jasné pruhy či skvrny, které odráží sluneční záření, než je pohlceno plynným metanem. Fotky z jiných observatoří (včetně Hubbleova teleskopu a W.M. Keck Observatory) zaznamenaly rychlý vývoj oblačnosti na Neptunu v průběhu let.

Méně nápadná je tenká jasnější čára, která obkružuje rovník planety. Mohlo by se jednat o vizuální projev globální atmosférické cirkulace, která pohání silný vítr a bouře na Neptunu. Masy plynů u rovníku klesají a ohřívají se, takže v infračerveném spektru začnou svítit více než okolní chladný plyn. Oběžná doba Neptunu kolem Slunce činí 164 let. To znamená, že jeho severní pól (v horní části snímku) je těsně mimo dohled astronomů. Ovšem snímky z JWST ukazují v této oblasti zajímavý jas. Dříve známý vír u jižního pólu je vidět i na snímku z Webbova teleskopu, ovšem jeho snímky poprvé odhalily nepřetržitý pruh mraků, které jej ve vysokých „neptunopisných“ šířkách obklopují.

Webbův teleskop také dokázal vyfotit 7 z celkem 14 známých měsíců Neptunu. Snímku dominuje samotná planeta, ale i velmi jasný bod, který se navíc projevuje pro JWST tolik typickými difrakčními hroty. Nejedná se však o hvězdu, ale o Neptunův největší a velmi nezvyklý měsíc Triton. Jeho povrch je pokryt zmrzlou vrstvou dusíku a odráží tak průměrně 70 % slunečního záření, které na něj dopadne. Na snímku proto výrazně přesvítí i mnohem větší Neptun – u něj hraje roli výrazné pohlcování infračerveného záření metanem v atmosféře, což jsme zmiňovali výše. Triton obíhá kolem planety po nezvyklé retrográdní dráze (proti směru otáčení). To vede astronomy k úvahám, že tento měsíc možná kdysi dávno vznikl jako objekt Kuiperova pásu a teprve až později byl zachycen gravitací Neptunu. Na následující rok jsou již naplánována další pozorování Neptunu i Tritonu pomocí Webbova teleskopu.

autor: Dušan Majer

Převzato z Kosmonautix.cz, upraveno

Jak prostřelit grafen a neudělat v něm díru

Projektily v měřítku nanometrů. Když elektricky nabité částice proletí ultratenkými vrstvami materiálu, někdy dochází k …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close