Sciencemag.cz
Doporučujeme
Za co může ekologie, za co různé geny a co je opravdu odlišnost kulturní?
Makakové (makak jávský/obecný/dlouhoocasý, Macaca fascicularis) žijící ve stejném prostředí užívají různé nástroje a různým způsobem. Vědci se zaměřili na makaky z thajského národního parku Ao Phang Nga a vedle sebe zkoumali populace těchto kočkodanovitých opic z ostrovů Boi Yai a Lobi Bay. Ostrovy jsou od sebe vzdálené jen asi 15 km a svou ekologií se podle všeho nijak neliší. Jsou zde stejné zdroje surovin (hlavně vápenec) a opice používají nástroje i k získávání stejného druhu potravy (škeble, krabi, ořechy…).
Když však výzkumníci z University College London a Oxford University prozkoumali celkem 115 nástrojů z obou těchto ostrovů, zjistili, že na Boi Yai se užívají kameny těžší/větší. Jsou rovněž více opotřebované, to znamená, že stejný nástroj se zde použije častěji, eventuálně také pro různé účely. Naopak na Lobi Bay se nástroje používají spíše ad hoc.
Je sice možné, že na jednom z ostrovů jsou třeba větší ústřice, ale takové vysvětlení by stejně nebylo úplné (kladiva se používají jednorázově vs. opakovaně apod.). Na počátku šlo možná skutečně o optimalizaci podle konkrétního prostředí, ale poté se rozdíly dále rozvinuly a získaly kulturní povahu, domnívají se vědci. Makakové se prostě od sebe učí a výroba/užití nástrojů se přenáší kulturně; podobně, jako se od sebe liší lidské kultury v podobných ekologických podmínkách, platí to i pro makaky. Možné je ale i to, že obě populace makaků, ač nám připadají stejné, jsou nějak geneticky odlišné, a rozdíl v používání nástrojů se odvíjí od toho.
Hlavní autorka studie Lydia Luncz uvádí, že „dobu kamennou“ u makaků můžeme zkoumat i s ohledem na to, abychom lépe porozuměli počátkům používání kamenných nástrojů u našich předků. Nakonec příslušné výzkumy u makaků provádějí nejen zoologové, ale i archeologové.
Viz také: Archeologie makaků a jejich doba kamenná
Lydia V Luncz et al. Group-specific archaeological signatures of stone tool use in wild macaques, eLife (2019). DOI: 10.7554/eLife.46961
Zdroj: Phys.org a další
Poznámky PH:
Podobná je situace u šimpanzů. Tihle trhají léčivé byliny, tihle vytahují klacíkem termity, tihle roztloukají ořechy, tihle házejí po opicích kamením… Není to zřejmě dáno (jen) rozdílností prostředí. Můžeme to opět označit za odlišnost výhradně kulturní, prostě jde o naučené zvyky předávané z generace na generaci. Takové vysvětlení dává určitě smysl a převládá, jenže různé populace šimpanzů stejně jako makaků se od sebe mohou lišit i geneticky (může jít o poddruhy), takže pak by nešlo (jen) o kulturní odlišnost.
Např. byl údajně identifikován gen, jehož dvě varianty se mj. projeví tak, zda pes (dalmatin) je ochoten běžet za kopyty koní. Není to záležitost výcviku ze strany člověka ani napodobování jiných psů, ale genetiky. U pasteveckých psů může být zase natvrdo zadrátováno, zda shánějí dohromady ovce nebo krávy. „Přeškolení“ často provést prostě nelze. Analogicky tedy drobný genetický rozdíl může způsobovat, zda raději roztloukáte škeble větším nebo menším kamenem.
Samozřejmě celkem snadno lze navrhnout experimenty, jak by se vliv kultury a genů od sebe dal odlišit.
I will immediately clutch your rss feed as I can’t find your
e-mail subscription link or newsletter service. Do you have any?
Kindly allow me recognize in order that I may just subscribe.
Thanks.