Sciencemag.cz
Doporučujeme
Někdo odhaduje, že první pokusné přenosy energie se uskuteční již v roce 2025, jiní čekají tuto revoluci v energetice v polovině století. Teď to ale vypadá, že se technologie v posledních letech moc nepokročila.
O konceptu elektráren na oběžné dráze se již na Sciencemagu psalo – viz úryvek z knihy Příštích sto let
Revoluce v energetice: solar space power
Podle základního konceptu by geostacionární družice v předpokládané výšce kolem 35 000 km energii zasílaly dolů na Zem v podobě mikrovln. Asi každého hned napadnou hororové scénáře, jak by chyba při příslušném zaměření mohla třeba vypálit kus města, ale příslušné obavy budou přehnané (na základě výpočtů, kolik energie by se takto vůbec přenášelo). Jiná věc je, že vedle mikrovln se jako druhá možná přenosová technologie uvažuje o laserech, a zde by již bezpečnostní rizika nesporně existovala.
Hlavní překážkou pro tuto vizi dnes však nepředstavuje bezpečnost ani žádné „principiální“ otázky, ale prostá ekonomika. Náklady na vypouštění družic jsou prozatím obrovské, takže i když by projekt byl realizovatelný i současnými technologiemi, nejsou na něj peníze. Kolem roku 1980 byly náklady odhadnuty na stovky miliard dolarů, ovšem v tehdejších cenách.
Na druhé straně, kosmická technika od té doby samozřejmě postoupila dopředu a NASA se touto možností dále seriózně zabývá. Asi před 10 lety byly např. odhadnuty následující parametry projektu: satelit by měl průměr kolem kilometru a výkon 5-10 GW. Samotná družice by vyšla asi na miliardu dolarů. Z toho lze při cenách energie vypočítat eventuální konkurenceschopnost takto produkované energie, otázkou jsou ovšem náklady na další infrastrukturu a náklady provozní. Dokážeme např. příslušné systémy vybavit dostatečně účinnými samoopravnými mechanismy? Kromě USA se o tyto technologie zajímalo především Japonsko (kde se na vládní studii podílela rovněž Mitsubishi Electric), nicméně se zde došlo k závěru, že pro ekonomickou rentabilitu by bylo potřeba stlačit cenu vypouštění družic zhruba na 1 % té současné. Letos se objevily informace o tom, že již v roce 2025 by Čína mohla uskutečnit první pokusný přenos energie. Takových oznámení však v minulosti již bylo víc a prozatím vždy vše usnulo.
Fyzik a popularizátor Michio Kaku v knize Fyzika budoucnosti odhaduje, že elektrárny na oběžné dráze se objeví nejdříve v polovině století. George Friedman, ředitel soukromé zpravodajské agentury Stratfor a autor výše odkazované knihy Příštích sto let, klade tento technologický zlom do 50. a 60. let tohoto století.
Mimochodem, podobně jako s myšlenkou družic přenášejících televizní signál přišel autor scif-fi Arthur Clarke, u elektráren na oběžné dráze se uvádí, že jako první tuto možnost zřejmě zmínil jiný slavný spisovatel této generace autorů vědeckofantastické literatury, Isaac Asimov.
Existuje ještě jedna možnost, snad i schůdnější – podobné systémy by neprodukovaly energii pro Zemi, ale pro řízení vesmírných sond, které by měly podobu „plachetnic“. Takové projekty pak spadají do trochu jiné kategorie a pozemský hlad po energii nezasytí, na druhé straně právě zde by se mohla technologie v malém měřítku testovat a dále vyvíjet.
Zdroj: Michio Kaku: Fyzika budoucnosti, Argo a Dokořán 2013 a další
