Sciencemag.cz
Doporučujeme
Mars je mrazivá vyprahlá poušť, ale i přesto na ní najdeme místa, která nám připomínají útvary známé z naší planety. Mezi ně patří třeba dávné říční systémy, které již dávno vyschly. Nejdelší z nich se táhnou až na vzdálenost téměř 700 kilometrů, čímž vytváří jednu z nejdelších sítí údolí na celé planetě. Nyní se můžeme pokochat detailními fotkami takové oblasti, která leží jen kousek jižně od rovníku, jelikož ji zmapovala evropská sonda Mars Express. O této lokalitě se ví, že byla formována jak tekoucí vodou tak i dopady cizích těles.
Okolí oblasti Nirgal Vallis s vyznačenou nasnímanou oblastí.
Zdroj: https://www.esa.int
Oba mechanismy jsou na snímcích skvěle vidět. Velké množství impaktních kráterů – ať už větších či menších – je rozptýleno po povrchu okrovo-karamelové barvy. Siluetu stromu připomínají rozvětvené kanály, které si prořízly cestu přímo středem snímku. Toto dávné údolí nese jméno Nirgal Vallis a kdybychom měli stroj času, zjistili bychom, že bylo kdysi dávno vyplněno tekoucí vodou. Průzkumem okolních kráterů mohou vědci odhadnout, že se věk tohoto systému pohybuje mezi 3,5 a 4 miliardami let.
Část Nirgal Vallis zachycená na snímcích leží mezi západním koncem říčního systému, který se zde volně rozplývá a ztrácí a východním koncem, který je mnohem méně větvený, ale o to jasněji je ohraničená jako jediné údolí, které se otevírá vstříc velké lokalitě Uzboi Vallis, což by podle vědců mohlo být dávné jezero, které však do dnešních dnů vyschlo.
Nirgal Vallis je typickým příkladem útvaru, který se v angličtině označuje jako „amphitheatre-headed valley“. Jak tento název naznačuje, tak spíše než aby končily ostře, mají tyto přítoky charakteristický polokruhovitě zaoblený tvar, který připomíná antické amfiteátry. Taková údolí jsou typická strmými stěnami, hladkým dnem a někdy mohou mít tvar písmene U. Vyfocená údolí jsou zhruba 200 metrů hluboká a 2 kilometry široká, přičemž jejich dna pokrývají písečné duny. Vzhled těchto dun naznačuje, že marsovský vítr má tendenci vanout zhruba souběžně se stěnami údolí.
Podobná údolí známe i ze Země – například z chilské pouště Atacama, Havaje či Colorada. Lokalita Nirgal Vallis také není jediným místem na Marsu, kde se tato údolí objevují. Najdeme je i v oblastech Nanedi Valles či Echus Chasma, přičemž ve všech případech jde o učebnicové příklady těchto útvarů. Podobně jako na Zemi zde tekoucí voda meandrující řeky v korytě s příkrými stěnami prokousala cestu stovkami kilometrů marsovských hornin skrz vulkanické pláně i materiály, které zde uložil vítr.
Topografická mapa oblasti Nirgal Vallis
Zdroj: https://www.esa.int/
Údolí jako je Nirgal Vallis, jsou velmi hojná v oblastech s nízkou zeměpisnou šířkou kolem marsovského rovníku. Jde o jasné náznaky, že tyto oblasti zažívaly období s mnohem příznivějšími podmínkami, které jsou mnohem podobnější tomu, co známe ze Země. Ačkoliv je Mars v současné době suchý a nehostinný, máme stále více důkazů, že dříve býval mnohem teplejší a vlhčí. Tyto dávné příběhy nám vypráví různé povrchové útvary nebo minerály, které se na Marsu nachází.
Vědci se domnívají, že oblast Nirgal Vallis vznikla podobnými morfologickými procesy jako údolí, která známe ze Země. Jelikož se zdá, že se do hlavního údolí Nirgal Vallis nemíří žádné velké přítoky, je pravděpodobné, že voda byla na dávném Marsu doplňována srážkami a stékáním z okolního terénu. Systém může mít svůj původ i v procesu označovaném jako groundwater sapping. Když se voda snaží putovat svisle skrz horninu, tak místo toho neustále prosakuje laterálně materiálem ve vrstvách pod povrchem. I tento proces známe ze Země, především z lokalit, kde je povrchový materiál velmi drobný, tudíž je pro vodu těžko proniknutelný. Písčitá, nekonsolidovaná a jemnozrnná prostředí, kde spodní vrstvy povrchu jsou propustné a přívětivější k vodě než ty výše uložené.
autor: Dušan Majer
Převzato z Kosmonautix.cz, upraveno
