Sciencemag.cz
Doporučujeme
Dvojdimenzionální materiál z běžných polovodičů by mohl mj. podporovat efektivní šifrování – umožňuje totiž emisi 2 fotonů najednou, které se díky tomu nacházejí v provázaném stavu.
Na University of Würzburg využili třídu materiálů TMDC, tedy dichalkogenidy přechodných kovů typu sulfidu molybdeničitého MoS2. Co se týče elektrických vlastností, chovají se jejich vrstvy jako polovodiče, TMDC jsou také schopné po dodání energie vyzářit fotony.
Christian Schneider a jeho kolegové vyšli z normálního krystalu sulfidu molybdeničitého a z něj 2D materiál vyrobili pomocí lepicí pásky a opakovaného „sloupnutí“ – tímto postupem byl ostatně na University of Manchester poprvé připraven i grafen. Vrstvu pak bylo třeba ochladit na teplotu těsně nad absolutní nulou a atomy excitovat laserem. Za specifikovaných podmínek pak tyto atomy vyzařovaly vždy dva provázané (entaglované) fotony o různé vlnové délce. S jejich pomocí lze pak realizovat šifrovaný komunikační kanál, kde se detekuje neoprávněná manipulace s jedním z fotonů.
Ve druhém pokusu byla monomolekulární vrstva TMDC umístěna mezi dvě zrcadla. Po aktivaci vnějším laserem se emitované fotony od zrcadel odrážejí zpět a vytvářely se nové kombinované formy světla a hmoty, kvazičástice zvané polaritony. Na rozdíl od dřívějších experimentů se tyto částice podařilo detekovat i při pokojové teplotě.
Práce byla publikována v Nature Communications.
Zdroj: Phys.org
Zajímavý. Každopádně o hodně zajímavější aplikace mi připadá použití jako komunikačního kanálu na hodně velké vzdálenosti. Například na překonání vzdálenosti jednoho světelného roku běžně zpráva potřebuje jeden rok. Při umístění emitoru párových fotonů do středu komunikační trasy s nasměrováním fotonů do obou koncových bodů by modulací v jednom bodě bylo možné okamžitě sledovat reakci v druhém bodě. Takže by došlo ke zkrácení času doručení zprávy na nulu.