Archiv článků: antioxidanty

Proč nemají všechny druhy tak dobře těsnící mitochondrie? Kryse by jistě prospělo snížení úniku volných radikálů spíš než výdej velkého množství zdrojů na produkci obrovského objemu antioxidantů? Moderní verzi mitochondriální teorie stárnutí původně navrhl australský profesor a vědec Anthony Linnane koncem osmdesátých let 20. století. Teorie od té doby prošla …

Polyfenoly představují účinné antioxidanty. Podle dvou nových studií vědců z Kodaňské univerzity a dalších institucí mohou být speciálně prospěšné v kombinaci s proteiny; znásobují pak schopnost imunitních buněk potlačovat zánět i další onemocnění. Polyfenoly se vyskytují v rostlinách (ovoci a zelenině včetně vína, piva/chmelu, čaje/kávy, ořechů, některých olejů…), obsahují je …

Jeden z dosud opomíjených rozdílů mezi moderními lidmi a neandrtálci má podle nového výzkumu spočívat v proteinech/enzymech, způsobujících odolnost vůči oxidačnímu stresu. Vědci z německého Institutu Maxe Plancka pro evoluční antropologii a švédského Karolinska Institutet nyní zkoumali jeden takový enzym, glutathionreduktázu. Ukázali, že u lidí nesoucích neandertálskou variantu je několikanásobně …

Většina antioxidantů přerušujících řetězovou reakci funguje v zásadě stejně jako vitamin C: darováním elektronů. Řada nejznámějších antioxidantů, například karotenoidy, flavonoidy, fenoly a taniny, se musí získávat stravou z rostlin. Jejich relativní význam pro tělesnou antioxidační rovnováhu se určuje těžko, nicméně se předpokládá, že celkově jsou zodpovědné za příznivé efekty konzumace …

Mnoho cílů, na něž se zaměřují léčivé molekuly, se nachází v konkrétních buněčných útvarech známých jako organely. Tradiční přístupy medicinální chemie se však zaměřují spíše na celé tkáně a jen zřídka na doručování léků přímo do konkrétních buněčných organel. Tým vědců pod vedením Milana Vrábela z Ústavu organické chemie a …

Když první pozemské organismy zvládly někdy před 3,5 či 3 miliardami let kyslíkovou fotosyntézu, současně přitom vyvolaly genocidu celého svého okolí a došlo k velkému vymírání (ne nutně prvnímu). Takový je převládající pohled na věc, Nick Lane ovšem tvrdí, že pro tento scénář ve skutečnosti neexistují žádné důkazy. Žádná kyslíková …

Zvýšená hladina cukru v krvi způsobuje sekreci hormonu inzulínu z β-buněk Langerhansových ostrůvků v slinivce břišní. Tato odpověď je řízena tzv. redoxní signalizací, přičemž mírně zvýšená hladina reaktivních kyslíkových sloučenin (ROS), např. H2O2, spustí regulaci proteinových kaskád, která vyústí v sekreci inzulinu z inzulinových granulí v b-buňkách. Nadměrná produkce ROS …

U savců zhruba platí, že průměrnou délku života u většiny druhů determinuje jejich velikost. Uvádí se, že srdce udeří každému zhruba stejněkrát; malé druhy kvůli poměru povrchu a objemu těla potřebují produkovat více tepla, mají tedy rychlejší metabolismus a dožívají se nižšího věku. Výjimkou je člověk; pravidlo rovněž neplatí pro …

Průměrná délka života jednotlivých druhů závisí samozřejmě na řadě faktorů, nezanedbatelnou roli má typ metabolismu. V jistém ohledu se organismus často nakonec otráví produkty oxidačních procesů. Kyslík zabíjí. Délku života logicky ovlivňuje teplokrevnost i velikost organismu (objem a povrch těla rostou s různými mocninami, od toho se pak odvíjí potřebná …

To, že ovoce a zelenina jsou zdraví prospěšné, je známý fakt. Obsahují totiž mimo jiné látky zvané flavonoidy, které mají antioxidační a další pozitivní účinky. Ví se také o tom, že flavonoidy ovlivňují hladinu léků, proto se třeba antibiotika nesmí zapíjet pomerančovým džusem. Méně se ale dosud vědělo o tom, …