Archiv článků: benzen

Alternativa mokré chemie: benzenové kruhy se snadno spojily na povrchu zlata

Chemické syntézy v kapalinách a plynech probíhají v trojrozměrném prostoru, atomy a molekuly se zde srážejí náhodně. Na povrchu zlata v podmínkách ultravysokého vakua se sousední molekuly naproti tomu „potkávají“ s mnohem vyšší pravděpodobností. Díky tomu lze tímto způsobem uskutečnit i reakce, které by v kapalinách vůbec neprobíhaly. Další výhodou …

více »

Pomocí dusíku vylepšili syntézu diamantových nanovláken

Diamantová nanovlákna jsou tvrdá jako diamant a pružná jako plast. Jediný problém, bránící jejich většímu využití, představovala až dosud obtížnost výroby. Výzkumníci pod vedením Samuela Dunninga a Timothyho Strobela z Carnegie (na práci se dále podíleli Bo Chen z Donostia International Physics Center a Li Zhu z Rutgers University) nyní …

více »

Největší aromatická molekula má 162 delokalizovaných π elektronů

Jako aromatické se označují sloučeniny obsahující delokalizované π elektrony, hlavně sloučeniny odvozené od benzenu, ale aromatické mohou být i heterocyklické sloučeniny. S vůní to nic společného nemá. Podmínkou aromaticity jsou střídající se jednoduché a dvojné vazby (které ale „splynou“ do toho, co v molekule benzenu kreslíme kroužkem), rovinná molekula a …

více »

Saturn z uhlíku

Tedy nejde o planetu, ale její analogii v nanoměřítku: chemickou strukturu z koule obklopené plochým prstencem. Uvnitř se skrývá fulleren C60, kolem pak kruh ze 6 spojených antracenů. Unikátní na této struktuře má být to, že nejde o „kouli zavřenou v jiné kouli“, ale opravdu v prstenci. 6 antracenů, respektive …

více »

Pyramida s šestivazným uhlíkem

Jak by uhlík mohl být šestivazný, když má 4 valenční elektrony? Působí to jako nesmysl, ale z benzenového „kruhu“ se prý lze dostat i k takto podivné sloučenině. Historie šestivazného uhlíku se začala psát už v 70. letech. Vědci tehdy vzali hexamethylbenzen (normální benzen s vodíky nahrazenými skupinami CH3, uhlík …

více »

Uhlíkové nanotrubičky s benzenem zvládnou emisi jediného fotonu

Jednofotonová emise je klíčovou složkou řady kvantových technologií, zvláště kvantových komunikací. Američtí a japonští fyzici vymysleli způsob, jak vysílat jednotlivé fotony při pokojové teplotě a na vlnových délkách, které jsou použitelné v telekomunikacích. K jednofotonové emisi došlo, když laserem ozařovali uhlíkové nanotrubice, které měly speciální defekty. Jejich výzkum by mohl …

více »