Sciencemag.cz
Doporučujeme
Lze podle okolností kopat nohama i nohami? Mění se člověk nejčastěji ve vlka? Lehké jazykové hříčky na léto.
Zvlčení
Pokud určitý proces probíhá dostatečně často, vyplatí se pro něj v jazyce vymyslet speciální slovo. Takže dejme tomu „něco čistit kartáčem“ lze ekonomicky zkrátit na kartáčovat, naopak pro „míchání bramborové kaše“ taková jednoslovná optimalizace podle všeho neexistuje.
Nyní si vezměme proměnu člověka ve zvíře. Máme slovo zvlčit (zvlčet? v korpusech není obsažen ani jeden z těchto tvarů, ale slovo bezesporu existuje), je zde ale ještě nějaké jiné slovo pro podobnou proměnu? Pokud ne, pak je to jistě důkazem těsného vztahu mezi lidmi a vlky. I když pomineme fenomén vlkodlactví, pes-ochočený vlk byl také prvním domestikovaným zvířetem.
Obdobná slova zepsout, zprasit, opičit se či zkonit vyjadřují cosi vnějšího, nikoliv vnitřní proměnu dotyčného. V této souvislosti je zajímavé třeba ono „zkonit“, tj. pokazit. Kůň jinak přece není symbolem blbosti. Prase možná není špinavé, ale má tuto pověst, čili „zprasit“ do tohoto obrazu zapadá. Ale „zkonit?“, eventuálně „ty jsi kůň“ – proč? Destruktivní síla koně, že vše podupe a rozšlape? – to ale přece není pravda. (tip ke koktejlové debatě – nemohla by zde být souvislost s nájezdy Mongolů a dalších ničivých pasteveckých hord?)
Existuje slovo pro proměnu ve zvíře, obdoba zvlčení? V diskusích na toto téma jsem zatím zaznamenal návrh „zeslepičet“, ale nejsem si jist, zda tento výraz uznat. Pak je tu ještě slovo „zabejčit“, podstatné jméno „zhovadilost“ k sobě nemá sloveso.
Samozřejmě že to celé je míněno jako hravý žert, „zvlčet“ se nepoužívá doslova ve smyslu stát se vlkem, ale přeneseně jako zdivočet, vymknout se běžným sociálním normám. Ale i tak, vypovídá existence těchto slov něco speciálního o vztahu k různým zvířatům? Proč neexistuje třeba slovo „zmedvědovatět“? Možná k vlkovi mají lidé blíže, a to nejen proto, že jde o předka psa, ale snad kvůli tomu, že na rozdíl od medvěda nebo lišky jde o tvora sociálního?
Bitná a duál
Ještě si neodpustím dvě poněkud infantilní jazykové úvahy. Jak chápete slovo bitná, s měkkým i? Třeba ve větě „má novou bitnou“? Je dotyčný spíše sadista, nebo masochista?
Otázku duálu jsem pak dokonce konzultoval s jazykovou poradnou Ústavu pro jazyk český. Víme, že se má říkat „sotva pletl nohama“, ale když hovoříme o stolu, pak je tvar skloňování pravidelný, žádný duál, takže „nohami“. Co ale dělá duál duálem u živých tvorů? Že věci jsou dvě? Že jsou párové, tedy jich je sudý počet? Pavouk tedy pohybuje nohami nebo nohama? A co kůň? A co když o nějakou nohu přišli a mají jich tedy lichý počet? Totiž, nabízela by se možnost pomocí tohoto tvaru nějak rozlišovat příslušné situace (asi jako u „zmlátily mě“ je jasné, že se jednalo o ženy). „Zatímco Pavla kůň pokopal nohami, Petra nohama“, „Moucha nejprve kopala nohama, pak už jen nohami“ – zábavná představa, ne? V poradně (jistě měli z mého dotazu radost) mi však sdělili, že duálové tvary končetin se u živočichů používají bez ohledu na to, kolik těch končetin je, ať už v defaultním nastavení nebo aktuálně. Ale pozor, i v knihách o jazyce se to občas vykládá jinak.
Tento text je úryvkem z knihy Zvrhlá věda
Zvrhlá věda je sbírkou kuriozit, zajímavostí, hypotéz, sporů i dedukcí – a hlavně dobrá zábava, za kterou by se nemusel stydět ani Ig Nobel.
Autor: Pavel Houser
Nakladatel: Nová vlna
Jazyk: čeština
Počet stran: 370
129 Kč
