Sciencemag.cz
Doporučujeme
Organizovaní právníci, bankéři či lékaři dokáží lobovat určitě účinněji než taxikáři, AI však přichází.
Mark Pesce na The Register popisuje, kam podle něj míří současná vlna automatizace, robotizace a nástupu umělé inteligence. Watson od IBM, který na sebe poprvé upozornil při hře Jeopardy, se následně začíná uplatňovat v profesích vůbec ne hravých, ale respektovaných a velmi dobře placených – jako onkolog, právník a finanční poradce. Příslušná povolání/vzdělání byla na Západě považována dlouho za prakticky jistou investici, náhle se to ale mění. Inteligence i odbornost se stávají komoditou, podobně jako o něco dříve fyzická síla nebo výpočetní výkon, soudí Pesce.
Ne že by z toho nutně vyplývalo, že nebudou třeba žádní právníci (překladatelé, novináři, auditoři… mohli bychom dodat k výčtu výše), ale dejme tomu jeden člověk řídící umělou inteligenci dosáhne výkonnosti advokátní kanceláře. Živých lidí v některých profesích postačí tedy stále méně (no a co, chtělo by se říct, však řada těchto profesí v minulosti zase hodně bobtnala). Možná jenom ti špičkoví odborníci, možná se vůbec celé profese změní na jakési manažery programů AI. Pesce chce především říct, že když je inteligence komodita, nahrazovat se budou především takové pozice, které jsou dobře placené. Ušetřit za bankéře nebo lékaře se vyplatí mnohem víc než za řidiče – proto aplikace AI nebudou zdaleka směřovat jen k nahrazení práce rutinní.
Mark Pesce zmiňuje software MogIA, který předpověděl především na základě analýzy výstupů ze sociálních médií správně výsledek amerických prezidentských voleb – na rozdíl od většiny lidí, a to včetně těch, kteří si získali renomé, když uspěli v těchto odhadech minule (selhal např. Nat Silver, autor i v češtině vyšlé knihy Signál a šum). Samozřejmě MogIA se může zase splést příště, nicméně s nástupem umělé inteligence se zřejmě budou muset vyrovnat i prognostici a proroci.
Organizovaní právníci, bankéři i lékaři dokáží lobovat určitě účinněji než taxikáři, ale technologickou vlnu asi nezastaví ani oni. Věříme-li, že na pracovním (a zřejmě rovněž vzdělávacím) trhu nastane pořádné zemětřesení, co z toho dál vyvodit? Zřejmě neustálé vzdělávání bude doslova nutností; dosud se o tom, tvrdí Pesce, spíše mluví, mnozí ve skutečnosti ale ještě vystačí s tím, co se naučili na vysoké škole a de facto žijí z titulu.
Osobně bych dodal, že je-li ve hře příliš mnoho neznámých proměnných, nemají smysl dlouhodobé investice. Protože nevíte, co bude výhodné umět za 20 let, má smysl se naučit věci, které se dají zpeněžit právě teď. A to ještě pouze pokud příslušná dovednost lze získat rychle, jinak se to vyplatit už nemusí.
Na druhé straně pak zůstává široký prostor pro to, aby lidé studovali, co jim přijde zajímavé nebo nějak zušlechťující, a to bez ohledu na pracovní uplatnění. (Přitom je ale otázka, zda někdo, kdo se takto vzdělává po práci a pro sebe, k tomu potřebuje zrovna školství v jeho současné podobě.)
