Sciencemag.cz
Doporučujeme
Praha/Čelákovice: Rytí do kůry živých stromů, k velké potěše lesníků a zahradníků, přestává být populární. Díla vzniklá pomocí spreje jsou, k malé radosti majitelů domů a dopravních podniků, lépe vidět a dají méně práce. Na otázku, kdy vlastně rytí značek do stromů začalo, či spíše, kdy už zaručeně existovalo, máme odnedávna překvapivou odpověď. Tou je nález asi 10 cm velké hvězdice, vyryté do kmene dubu, který stával poblíž toku středního Labe mezi lety 600-800 našeho letopočtu.
Jak k nálezu došlo? Geolog a paleobiolog Radek Mikuláš z Geologického ústavu AVČR se rozhodl prozkoumat po svém prastaré dubové kmeny vyzvednuté při těžbě písků a štěrků u Čelákovic. Vzorky z kmenů se odebírají především za účelem datování sedimentů, ve kterých se nacházejí, a to pomocí radiokarbonové nebo dendrochronologické metody. V tom případě jsou z kmenů řezány příčné kotouče pro počítání a měření letokruhů. Mikuláš chtěl ale zjistit zdravotní stav stromů před jejich splavením do Labe, hlavně míru napadení larvami hmyzu, a kmeny štípal podél letorostů. Překvapivě se mu tak naskytl pohled na hvězdicovitý vryp, který byl nepochybně dílem člověka. Samotný vryp byl ve dřevě, které zpráchnivělo a rozpadalo se; naštěstí ho jeho tvůrce vyryl do části kmene, ze které předtím odstranil kůru. Jizva na kůře časem zarostla a mladé dřevo zachovalo hvězdici jako jakýsi přirozený odlitek.
Radiokarbonové datování odhalilo nečekané stáří stromu. Vryp musel být proveden již na začátku raného středověku a ruka, která držela nůž byla pravděpodobně slovanská. A tady se otevřel prostor pro mezioborovou spolupráci, které se ujala archeoložka Dagmar Dreslerová z Archeologického ústavu AVČR v Praze.
Tradice rytí značek a ornamentů sahá až do starší doby kamenné, z pochopitelných důvodů rozkladu organických materiálů, mezi které samozřejmě patří i dřevo, se však uchovaly jen rytiny na kamenech, skalách, výjimečně na kostech. První písemné prameny, zmiňující značky na stromech, pocházejí z antiky a vztahují se k vytyčení hranic pozemků, k označení vlastnictví samotného stromu nebo k vyznačení průběhu cesty. Tato praxe se udržela nepřetržitě až do novověku. Značky na stromech však používali i lovci a sběrači k označování loveckých teritorií nebo jako „záznam“ úspěšného lovu, jak to známe u sibiřských loveckých etnik.
Důvody tvorby značek či jiných úprav stromů mohly být i kultovní. Všechny indoevropské národy uctívali duby jako posvátné stromy; u Slovanů byl dub zasvěcen Perunovi a některé kmeny vytažené z řek Dněpr a Desna byly dokonce zdobeny vbitými kančími zuby nebo železnými střelami.
Jednoznačný výklad funkce či účelu, pro který čelákovická rytina vznikla je tedy nemožný. Unikátnost nálezu spočívá v tom, že hmotné pozůstatky rytin na stromech vytvořené v dávných dobách dosud zcela chyběly. Všichni vědci, kteří měli s nálezem co do činění, jsou toho názoru, že se může jednat o nejstarší dochovaný nález svého druhu na světě. O skutečném počtu takovýchto svědků minulosti ale mnoho nevíme – nikdo je soustavně nehledá; i geolog Mikuláš hledal ve dřevě vlastně něco úplně jiného.
