Mezinárodní tým vedený Pavlem Stopkou z Přírodovědecké fakulty UK v centru BIOCEV objevil a popsal šíření drobných savců z Asie na přilehlé ostrovy a také do Evropy. K odhalení evoluční historie pomohla genová sekvenace stovek vzorků z myšice temnopásé (Apodemus agrarius). Studie, která nyní vyšla v prestižním vědeckém časopisu Genes, může pomoci s předpovědí migrace dalších hlodavců v souvislosti s odlesňováním Evropy.
„Tato studie je důležitá, protože odhalila jak a kdy tento druh myšice a pravděpodobně i další stepní druhy savců expandovaly do nových evropských či korejských a ostrovních útočišť během poslední doby ledové,“ říká Pavel Stopka, vedoucí Laboratoře genetiky chování v Biotechnologickém a biomedicínském centru ve Vestci (BIOCEV).
Jeho tým osekvenoval několik set sekvencí genů kódujících protein cytochrom b (cyt b) ze vzorků myšic. Výsledný fylogenetický strom, který vlastně znázorňuje míru příbuznosti jednotlivých exemplářů, z nichž byly vzorky odebrány, pak použil pro srovnání s hlavními událostmi a změnami během a po poslední době ledové.
A proč si vědci vybrali právě cytochrom b? Právě tento gen je pro odhalování příbuzností mezi jedinci, populacemi či přímo druhy (tedy tzv. fylogenetických vztahů) využíván pro svou výhodnost. Ideálním kandidátem pro tento účel z něj dělá jeho vnitřní různorodost a také to, že se tento gen je součástí mitochondrií, buněčných organel, které se mezi generacemi přenášejí pouze ve vajíčku, tedy v samičí linii.
Vysledování evoluční historie příslušného druhu a selekčních tlaků, které je postupující prostorovou distribuci myšice temnopásé ovlivňovaly, bylo nakonec umožněno díky zkombinování dat získaných z fylogenetické analýzy s modely proměn početnosti populací a dalšími informacemi o známých proměnách v prostředí.
Autoři článku v časopise Genes mimo jiné prokázali, že genetická vzdálenost je mnohem vyšší mezi korejskými a ostrovními populacemi než mezi evropskými a asijskými populacemi. Tato studie také ukazuje, že prapůvodní asijská populace se šířila přes východní Rusko a Sibiř do Evropy.
„Tento typ výzkumu má velký potenciál predikovat, jak se šířily i další druhy stepních savců, včetně například křečka polního a sysla obecného, po sériích odlesňování Evropy,“ dodává Pavel Stopka.
https://www.mdpi.com/2073-4425/12/5/642/htm