Sciencemag.cz
Doporučujeme
Za 20 let budou ve válkách bojovat roboti, bezpilotní letouny, autonomní vozidla, chytré zbraně a další stroje, lidé prý ale vyklidí i místa těch, kdo rozhodují.
Lidské ztráty jsou ve vyspělých zemích obtížně politicky obhajitelné, proto už nějakou dobu dochází k nahrazení člověka na bojišti. V budoucím světě umělých inteligencí budou ale lidé rovněž beznadějně pomalí a hloupí, tedy ve válce prakticky nepoužitelní.
Podle předestřené vize bude nepřekvapivě jako první plně automatizována reakce na kybernetické útoky, nicméně vyspělí umělí agenti vytlačí lidi i z jiných oblastí vojenství. Nepůjde přitom jen o úzce specializované systémy. Hlavní rozdíl má být dán pokrokem strojového učení. V současné době potřebují expertní systémy ke vzniku (řekněme) inteligentního chování obrovské množství dat, přičemž v mnoha oborech nejsou taková data k dispozici. Za 20 let to bude jinak, ubude „nezvyklých situací/kontextů“, kde by rozhodovat museli lidé, protože autonomní agenti na ně nebudou připraveni. Vojáci na bojišti sehrají maximálně roli věšáků pro nositelnou elektroniku, a i tak budou nejspíš představovat ten nejslabší článek systému.
Ve střetech umělých inteligencí bude mít klíčovou roli rychlost reakce. Proto i tam, kde by se lidé rozhodovali srovnatelně jako AI, bude jejich role potlačena – s pomalostí člověka se prostě nic dělat nedá.
Alexander Kott, ředitel divize síťových technologií US Army Research Laboratory, předestřel výše popsanou vizi na konferenci věnované využití strojové učení v IT bezpečnosti. Nicméně vše, jak připouští, stále stojí na zdokonalení metod strojového/hlubokého učení. Při použití nynějším metod učení nemají vojenské systémy k dispozici dostatek informací. Na rozdíl od dejme tomu chytrého překladače naráží vojenský výzkum na to, že údaje bývají utajované, prakticky se nesdílejí. Historická data jsou dostupnější, ale mají spornou přesnost i hodnotu – co a jak např. digitalizovat z první světové války, aby šlo o údaje využitelné při učení neuronové sítě? Přece jen generál je něco jiného než šachista nebo velmistr v go, příslušné „hry“ se liší mírou formalizace. Navíc neuronové sítě jsou mnohdy citlivé na šum v datech nebo záměrnou manipulaci s nimi – takže nejspíš vznikne i nová dezinformační disciplína, spočívající ve snaze nějak „cinknout“ zdroje využívané pro učení vojenských aplikací nepřítele.
Kott za klíčovou každopádně považuje schopnost systémů učit se z menšího množství dat. Připouští, že existují ovšem i jiné důvody, proč lze být k jeho vizi skeptický…
Zdroj: The Register
