Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vědci objevili nový systém prstenců kolem trpasličí planety na okraji Sluneční soustavy. Nacházejí se mnohem dále od centrálního tělesa než jiné dosud známé prstence, což zpochybňuje dosavadní teorie o tom, jak prstencové systémy vznikají a co zajišťuje jejich stabilitu.
Prstencový systém se nachází kolem trpasličí planety Quaoar, která je přibližně o polovinu menší než Pluto a obíhá kolem Slunce za Neptunem.
Objev, publikovaný v Nature, učinil mezinárodní tým astronomů s využitím mimořádně citlivé vysokorychlostní kamery HiPERCAM. Tu vyvinuli vědci z Sheffieldské univerzity a je umístěna na obřím dalekohledu (průměr 10,4 metru) Gran Telescopio Canarias na kanárském ostrově La Palma.
Prstence jsou příliš malé a slabé na to, aby byly vidět přímo na snímku. Místo toho vědci učinili svůj objev pozorováním zákrytu, kdy bylo světlo hvězdy v pozadí zablokováno Quaoarem, který obíhal kolem Slunce. Událost trvala necelou minutu, ale nečekaně jí předcházely a následovaly dva poklesy světla, které svědčí o systému prstenců kolem Quaoaru.
Kromě dobře známých prstenců u Saturnu, Jupiteru, Uranu a Neptunu mají prstence, alespoň pokud víme, pouze dvě další menší planety – Chariklo a Haumea. Všechny dosud známé prstencové systémy jsou stabilní, protože obíhají blízko mateřského tělesa, takže slapové síly zabraňují akreci (spojování) materiálu prstence a tvorbě měsíců.
Zvláštnost prstencové soustavy kolem Quaoaru spočívá v tom, že se nacházejí ve vzdálenosti více než sedmi planetárních poloměrů – dvakrát více, než je dosud předpokládaná maximální vzdálenost (tzv. Rocheova mez; ta v podstatě uvádí opak, tj. pod jakou hranicí je už těleso držené pohromadě jen vlastní gravitací roztrháno slapovými silami). Pro srovnání, hlavní prstence kolem Saturnu obíhají ve vzdálenosti cca tří poloměrů planety. Nové zjištění si zřejmě vynutí i přehodnocení teorií vzniku prstenců.
Bruno Morgado, A dense ring of the trans-Neptunian object Quaoar outside its Roche limit, Nature (2023). DOI: 10.1038/s41586-022-05629-6. www.nature.com/articles/s41586-022-05629-6
Zdroj: University of Sheffield / Phys.org
