(c) Graphicstock

Vesmír v jednom ohni

Téměř celá obloha září v čáře vodíku Lyman-alfa. Záření z velmi raných stádií vývoje vesmíru.

Pozorování hlubokého vesmíru pomocí spektrografu MUSE a dalekohledu ESO/VLT odhalila obrovské rezervoáry atomárního vodíku obklopující vzdálené galaxie. Mimořádná citlivost přístroje MUSE umožnila přímé pozorování oblaků vodíku v mladém vesmíru vyzařujících na vlnové délce spektrální čáry Lyman-alfa – a jak se ukázalo, takto svítí téměř celá noční obloha.

Mezinárodnímu týmu astronomů se v oblasti oblohy známé jako Hubbleovo ultra hluboké pole (Hubble Ultra Deep Field, HUDF) podařilo pomocí spektrografu MUSE (Multi Unit Spectroscopic Explorer) a dalekohledu ESO/VLT (Very Large Telescope) objevit nečekaně vysokou úroveň záření čáry vodíku Lyman-alfa (Lyman-alpha emission). Emise přichází z téměř celého sledovaného zorného pole, což vědce vede k závěru, že tímto zářením, které pochází z velmi raných stádií vývoje vesmíru, svítí téměř celá obloha [1].

Astronomové si již zvykli na to, že obloha vypadá zcela odlišně, když ji pozorujeme na různých vlnových délkách záření. Nalezené množství emisí na čáře Lyman-alfa je však velmi překvapivé. „Když jsme si uvědomili, že celá obloha svítí v optickém oboru na vlnové délce odpovídající čáře Lyman-alfa zářením pocházejícím ze vzdálených oblaků vodíku, bylo to obrovské překvapení,“ vysvětluje Kasper Borello Schmidt, jeden z členů týmu astronomů stojícího za tímto objevem.

„Je to velký objev,“ dodává Themiya Nanayakkara. „Příště, až se podíváte na tmavou hvězdnou noční oblohu, představte si, jak celá svítí neviditelným zářením vodíku, který je prvotním stavebním materiálem vesmíru.“

Oblast HUDF, na kterou se členové týmu zaměřili, je jinak na první pohled nezajímavým místem ležícím na obloze v souhvězdí Pec (Fornax). Proslavila se však díky pozorování Hubbleova kosmického dalekohledu (NASA/ESA Hubble Space Telescope, HST) z roku 2004, kdy tento unikátní přístroj strávil jejím pečlivým sledováním plných 270 hodin a pohlédl tak hlouběji do vesmíru, než jakýkoliv jiný dalekohled před ním.

Pozorování pole HUDF pomocí HST odhalila tisíce galaxií roztroušených v místě, které se dříve zdálo být jen tmavým flekem na obloze. Přineslo tak zcela nový pohled na rozměry vesmíru. Mimořádné schopnosti přístroje MUSE však nyní astronomům umožnily pohlédnout ještě hlouběji. Detekce záření čáry vodíku Lyman-alfa v poli HUDF představuje pro vědce první příležitost spatřit slabé emise přicházející z plynných obálek těch nejranějších galaxií. Uvedený kompozitní snímek ukazuje detekované záření Lyman-alfa (modře) ve spojení se známým ikonickým pohledem na pole HUDF.

MUSE je unikátní špičkový vědecký přístroj schopný spektroskopicky analyzovat celé sledované hvězdné pole, který pracuje ve spojení s dalekohledem UT4 systému ESO/VLT na Observatoři Paranal [2] v Chile. Když MUSE pozoruje oblohu, zaznamenává rozložení vlnových délek ve světle dopadajícím na každý jednotlivý pixel svého detektoru. Zkoumání spektra záření astronomických objektů nám poskytuje hlubší pohled na fyzikální procesy odehrávající se ve vesmíru [3].

„Díky pozorováním MUSE jsme získali zcela nový pohled na ‚kokony‘ rozptýleného plynu, které obklopují galaxie v mladém vesmíru,“ doplňuje další člen týmu Philipp Richter.

Mezinárodní tým astronomů, který pozorování prováděl, se pokusil identifikovat příčinu, proč tyto vzdálené vodíkové oblaky záření Lyman-alfa emitují. Uspokojivé vysvětlení se však nalézt nepodařilo. Jelikož se předpokládá, že toto slabé záření přichází z celé oblohy, měl by jeho původ odhalit následný výzkum.

„V budoucnu plánujeme provedení ještě citlivějších měření,“ doplňuje vedoucí skupiny Lutz Wisotzki. „Rádi bychom detailně popsali, jak jsou tyto mohutné kosmické rezervoáry atomárního vodíku rozloženy ve vesmíru.“

Převzato ze stránek Hvězdárny Valašské Meziříčí

Poznámky
[1] Světlo se pohybuje sice velmi vysokou, ale konečnou, rychlostí. To znamená, že záření z extrémně vzdálených objektů dopadajícímu na Zemi trvala cesta velmi dlouho. Tento efekt pro nás představuje okno do minulosti – přináší pohled na Vesmír, jak vypadal, když byl mnohem mladší.

[2] Dalekohled VLT/UT4 Yepun je vybaven sadou unikátních vědeckých přístrojů a technologicky vyspělých systémů včetně adaptivní optiky (Adaptive Optics Facility), která byla nedávno oceněna cenou Paul F. Forman Team Engineering Excellence Award za rok 2018, kterou uděluje American Optical Society.

[3] Záření čáry Lyman-alfa, které MUSE pozoroval, pochází z přechodů mezi energetickými hladinami elektronu v atomech vodíku, při kterých dochází k emisi fotonu o vlnové délce 122 nm. Toto záření je za běžných podmínek plně absorbováno zemskou atmosférou. Pouze emise Lyman-alfa přicházející z velmi vzdálených galaxií, které jsou ovlivněny značným rudým posuvem, mají vlnovou délku posunutou natolik, že atmosférou projdou a je možné je detekovat za pomocí pozemních dalekohledů.

Tisková zpráva Evropské jižní observatoře 2018/23

Lepší baterie pro notebooky: pomoci by mohl křemík

Čistý křemík dosahuje energetické hustoty až 4 200 mAh na gram, což by mohlo vést k dosažení …

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close