Sciencemag.cz
Doporučujeme
Snímek z Vesmírného dalekohledu Jamese Webba (NASA/ESA/CSA) se vrací k jedné z nejikoničtějších oblastí oblohy – Hubbleovu ultrahlubokému poli. Výsledkem dvou Webbových přístrojů je detailní pohled, který odhaluje tisíce vzdálených galaxií, z nichž některé pocházejí až z nejranějších období kosmické historie.
Zde zobrazená oblast, známá jako MIRI Deep Imaging Survey (MIDIS), byla pozorována pomocí nejkratší vlnové délky filtru přístroje pro střední infračervenou oblast (MIRI) po dobu téměř 100 hodin. Jde o dosud nejdelší pozorování Webbova dalekohledu mimo naši Galaxii v jednom filtru. Ve spojení s daty z kamery NIRCam pro blízkou infračervenou oblast tento snímek umožňuje astronomům zkoumat, jak se galaxie formovaly a vyvíjely během miliard let.
Pozorování odhalila i v této malinké části oblohy více než 2 500 objektů. Mezi nimi jsou stovky extrémně červených galaxií – některé z nich jsou pravděpodobně hmotné, prachem zakryté systémy nebo vyvinuté galaxie s dospělými hvězdami, které vznikly již na počátku vesmíru. Díky ostrému rozlišení Webbova dalekohledu – i ve středním infračerveném spektru – mohou vědci rozlišit strukturu mnoha těchto galaxií a zkoumat, jak je v nich rozloženo světlo, což poskytuje cenné poznatky o jejich růstu a vývoji.
Na tomto snímku byly různým druhům infračerveného záření přiřazeny různé barvy, aby vynikly jemné rozdíly, které astronomové mohou v těchto hlubokých datech sledovat. Oranžová a červená barva představují nejdelší střední infračervené vlnové délky. Galaxie zobrazené těmito barvami mají zvláštní vlastnosti – například vysokou koncentraci prachu, intenzivní tvorbu hvězd nebo aktivní galaktické jádro (AGN) – které vyzařují více tohoto vzdálenějšího infračerveného světla. Malé, bělavě zelené galaxie jsou obzvláště vzdálené a mají vysoký rudý posuv. Ten jejich světelné spektrum posouvá do vrcholu středního infračerveného pásma, jež je na snímku znázorněno bílou a zelenou. Většina galaxií na tomto snímku nejjasněji září v kratších blízkoinfračervených vlnových délkách, které jsou zobrazeny modře a azurově.
Tím, že se Webbův dalekohled vrací k tomuto „dědictví“, proslulému poli poprvé zmapovanému Hubbleovým dalekohledem (NASA/ESA), pokračuje a rozvíjí tradici hlubokých polí – odhaluje nové detaily, objevuje dříve skryté galaxie a přináší nové poznatky o formování prvních kosmických struktur.
Zdroj: ESA, přeloženo / zkráceno
Oblast hlubokého vesmíru s tisíci galaxií různých tvarů a velikostí na černém pozadí. Většina má tvar kruhu nebo oválu, některé mají spirálovou strukturu. Vzdálenější galaxie jsou menší, až jsou jen tečkami, zatímco blíže ležící galaxie jsou větší a některé září. Červené a oranžové galaxie obsahují více prachu nebo vyšší hvězdnou aktivitu. Kredit: ESA/Webb, NASA & CSA, G. Östlin, P. G. Perez-Gonzalez, J. Melinder, the JADES Collaboration, M. Zamani (ESA/Webb). Licence obrázku: CC BY 4.0 INT nebo ESA Standard Licence
