Jedny ze Stradivariho houslí vystavených ve španělském královském paláci. Autor Håkan Svensson (Xauxa). Zdroj: Wikipiedia. Licence obrázku CC BY-SA 3.0 (https://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0/)

Za zvuk stradivárek mohla chemie

Jedinečný zvuk houslí, které vyráběl Antonio Stradivari a další tehdejší slavní výrobci hudebních nástrojů jako Guarneri del Gesu, nebyl primárně dán nějakou jejich speciální řemeslnou zručností, ale tím, jak dřevo chemicky ošetřovali. Několik použitých látek se nyní podařilo poprvé také přímo identifikovat.

Joseph Nagyvary, emeritní profesor biochemie na Texas A&M University, začal s výzkumem tohoto tématu již asi před 40 lety. Nyní byl členem mezinárodního týmu pod vedením Hwan-Ching Taie, profesora chemie na National Taiwan University; vědci publikovali své výsledky v časopise Angewandte Chemie. Studie tvrdí, že použitými chemikáliemi byly borax, zinek, měď, kamenec a vápenná voda. Borax jako konzervační prostředek má dlouhou historii, která sahá až k mumifikaci starověkých Egypťanů. Funguje také jako insekticid. Poměrně agresivní chemická činidla chránila dřevo hudebních nástrojů před červotoči a dalším dřevokazným hmyzem.
Každý výrobce houslí nejspíš k ošetření dřeva používal své vlastní postupy. Stradivari a Guarneri a snad i další tehdejší řemeslníci si zřejmě při tom všimli, že látky, které původně používají k ochraně/impregnaci dřeva, pak nástroji současně propůjčují další speciální mechanické/akustické vlastnosti, jimiž se může odlišit od konkurence a překonat ji. Jednotlivé metody zůstaly utajeny, tehdy neexistoval žádný mezinárodní patentový systém (Antonio Stradivari žil v letech 1644–1737). Prohlídkou hotového výrobku se způsob chemického ošetření „vnitřku“ dřeva tehdy zjistit prakticky nedal. Podle nové studie byl rozhodující opravdu způsob ošetření vnitřku, samotný lak na houslích už příliš roli nehrál a tajnosti se s ním ani nedělaly – a nakonec by se na jeho složení asi přišlo už i tehdejšími analytickými metodami.
Stradivari vyrobil za svůj život asi 1 200 houslí a prodával je pouze velmi bohatým lidem. Dodnes se dochovalo asi 600 Stradivariho houslí. Méně známý Stradivariho současník Guarneri del Gesu měl s prodejem svých výrobků problémy, ale jeho nástroje jsou dnes považovány za rovnocenné Stradivariho houslím co do kvality, čemuž odpovídá i obdobná cena – ta se může pohybovat i kolem 10 milionů dolarů za nástroj. Překonat tyto housle v čistotě zvuku trvalo asi 220 let.
Mimochodem, Joseph Nagyvary se prý poprvé naučil hrát na housle ve Švýcarsku, a to na nástroji, který předtím patřil Albertu Einsteinovi.

Cheng‐Kuan Su et al, Materials Engineering of Violin Soundboards by Stradivari and Guarneri, Angewandte Chemie International Edition (2021). DOI: 10.1002/anie.202105252
Zdroj: Texas A&M University / Phys.org

Týden na ITBiz: Pomocí DNA vyrobili diamantové fotonické krystaly

OpenAI umožní umělé inteligenci ovládat za uživatele počítač. Čína ve vyspělých technologiích dohání Západ, řekl …

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *