Sciencemag.cz
Doporučujeme
Technologie postupuje vpřed poměrně pomalu, ale snad jde o další krok…
Technici z U.S. Naval Research Laboratory spouští test antény PRAM (Photovoltaic Radio-frequency Antenna Module). Anténa je součástí zařízení Air Force X-37B Orbital Test Vehicle (poznámka PH: bezpilotní raketoplán, či jak to nazvat?) a slouží k odběru energie ze solárního panelu a jejímu transformování na rádiové vlny (mikrovlny). Ty by pak z elektrárny na oběžné dráze přenášely energii na Zem. Cílem experimentu je zjistit, jak velký výkon lze tímto způsobem získat, respektive jaká je účinnost různých konverzí energie.
Systém by měl umožnit i transport energie v podobě viditelného světla; tato verze se zvažuje pro energetické zásobování lunárních základen. Na Zemi by tento přenos energie byl velmi ztrátový kvůli atmosféře (především kvůli mrakům).
Dalším krokem by mělo být vybudování plně funkčního systému na satelitu vyhrazeném pro tento účel. Energie by ani v této fázi ještě neměla být dodávána na Zem k běžnému provozu, ale spíše v reakci na výpadky/katastrofy nebo při budování různých vzdálených základen.
Nad atmosférou je více modrého světla, proto mají testované prototypy solárních článků oproti těm používaným v solární energetice na Zemi ještě jednu vrstvu navíc.
Solární elektrárny na oběžné dráze by znamenaly velkou technologickou revoluci, a to i bez ohledu na transport energie k Zemi – umožnily by mj. přesouvat i výrobu určenou pro další použití ve vesmíru a nastartovat kosmický průmysl. Nicméně tyto přísliby se vůbec nemusí naplnit. Jednalo by se o kritickou infrastrukturu, bylo by třeba vyřešit i související vojenské/geopolitické aspekty (jak ochránit elektrárnu před útokem apod.).
Zdroj: Naval Research Laboratory/Phys.org a další
Viz také: Skepse k elektrárnám na oběžné dráze
