Sciencemag.cz
Doporučujeme
Známe řadu organických sloučenin síry, jim se do jisté míry podobají i jejich analogy se selenem (viz třeba aminokyselina selenocystein, kterou najdeme i v proteinech lidských enzymů). Ale co další prvek v příslušné skupině, tellur?
Tým z Německa (Friedrich Schiller University Jena) a Finska (University of Oulu, University of Jyväskylä) nyní zkoumal cyklické sloučeniny, kde mezi skupinami CH2 (tedy bez násobných vazeb) byly občas umístěny atomy telluru. Atomy telluru v různých molekulách pak měly tendenci spolu dále interagovat a výsledkem byly pravidelné trubice. Autoři výzkumu tyto struktury přirovnávají k některým organokovovým koordinačním sloučeninám, ovšem jsou zde i podstatné rozdíly. Rozpuštěné v nepolárních rozpouštědlech se tellurové heterocykly příliš neodlišovaly od analogických sloučenin síry či selenu, speciální struktury vznikaly až po krystalizaci (koordinační sloučeniny by si svou strukturu uchovaly i v roztoku). Na propojování atomů telluru ve velkých měřítcích se možná podílí i jejich oxidace atmosferickým kyslíkem.
Výsledkem je každopádně materiál s obrovským povrchem, až 1000 metrů čtverečních na gram látky. Trubičky by proto mohly sloužit jako materiál pro skladování plynů, nejspíš i jinak – jako membrána, filtrační materiál apod.
Marko Rodewald et al, Chalcogen bonding interactions in telluroether heterocycles [Te(CH2)m]n (n = 1‐4; m = 3‐7), Chemistry – A European Journal (2020). DOI: 10.1002/chem.202002510
Zdroj: Friedrich Schiller University of Jena/Phys.org
