Sciencemag.cz
Doporučujeme
Hostitelské ryby (ty, co se o potomstvo v nevědomosti starají), své vlastní mláďata inkubují v ústní dutině.
Peřovec kukaččí (Synodontis multipunctatus) své české jméno získal podle své strategie rozmnožování. Tato ryba totiž podkládá své jikry cichlidám z afrického jezera Tanganika, které jsou příkladnými rodiči svých potomků a starají se o ně ve vlastním hrdelním vaku.
Mláďata peřovců se líhnou dříve než vlastní potomci hostitelských cichlid a začnou požírat jejich jikry už před jejich vylíhnutím. Tato strategie se nazývá hnízdní parazitismus a je jediným známým příkladem mezi obratlovci mimo ptačí říši.
Tým českých vědců z Ústavu biologie obratlovců jako první provedl experimentální studii s těmito zajímavými rybami, aby zjistil, že hostitelské ryby využívají zkušenosti a jsou schopny naučit se, jak odmítat cizí jikry.
Peřovec kukaččí (Synodontis multipunctatus) žije v jezeře Tanganika ve východní Africe. Pro své rozmnožování využívá strategii, která se nazývá hnízdní parazitismus. V praxi to znamená, že své oplozené jikry podkládá jiným rybám. Laicky řečeno, starost o své potomstvo přenechá jiným druhům ryb. Tento případ je zajímavější o to, že hostitelské ryby (ty, co se o kukaččí potomstvo v nevědomosti starají), své vlastní mláďata inkubují v ústní dutině. Jedná se o tlamovce ze skupiny afrických cichlid.
Samice tlamovce kladou po námluvách jikry do připraveného hnízda a následně je sbírají svými ústy. K oplodnění dochází rovněž v ústní dutině, kam samice nasaje spermie. Jikry se vylíhnou během několika dní a malé rybky zůstávají nadále v ústech po dobu 2-3 týdnů, dokud se jim nevstřebá žloutkový vak a nejsou schopny samostatného stravování. Tento způsob péče o mláďata brání predaci jiker a u cichlid jde o celkem běžný způsob rozmnožování.
Kukaččí ryba narušuje harmonický průběh rozmnožování tlamovců těsně před tím, než samice sebere vlastní jikry do své tlamy. Do hnízda totiž hbitě naklade své vlastní oplozené jikry (tření obou druhů
tak probíhá souběžně), které se však líhnou dříve než hostitelské. Malé „kukačky“ si pak jako první chod naservírují své nevlastní sourozence.
I když se zdá, že investice tlamovců do svého potomstva v tomto případě byla marná, není tomu tak vždy. Vědci z ÚBO AV ČR, v.v.i. ve svých experimentech dokázali, že tlamovci se ze svého omylu umějí pro příště poučit. Ty samice, které již s kukaččí rybou měly čest, byly schopny na podruhé cizí vejce lépe rozpoznat a odmítnout. Ale jen, ty které s peřovci žijí i v přírodě – tlamovci z jiných afrických jezer tohoto učení schopni nejsou.
Tento způsob hnízdního parazitismu byl již dříve zjištěn u ryb v přírodě. Ale přes velké úsilí mnoha týmů trvalo více než 30 let než někdo dokázal tento způsob parazitismu uchopit v laboratorních podmínkách. Tato studie otevírá cestu k lepšímu pochopení hnízdního parazitizmu, unikátnímu způsobu rozmnožování v živočišné říši.
