© Jezper / Dollar Photo Club

Vznikl by život na Zemi znovu?

Myšlenkový experiment: předpokládejme, že v jedné chvíli celá biosféra zahyne, nezůstane jediná živá buňka.

Vraťme se ještě k „polévce“ a její heterogenitě. Problém přibližuje Kauffman (2004) na myšlenkovém experimentu z biosféry dnešní: vezmeme vzorek – třeba 1 gram – z každé bytosti přítomné v biosféře, rozemeleme do jediné dobře míchané polévky a budeme sledovat, co se bude dít. Už tak astronomické množství sloučenin (uvažte všechny ty proteiny, fragmenty DNA, RNA apod.) začne spolu náhodně reagovat a neustále exponenciálně zvyšovat počet různých sloučenin: „V naší polévce bychom pozorovali obrovskou a trvalou explozi do nejbližšího příštího. Z toho vyplývá, že biosféra je suprakritická. Vlastně není!
Byla by, kdyby všechny druhy molekul, které se v ní nacházejí, přicházely neustále do kontaktu, navíc na velmi krátkých časových škálách. To však nehrozí – náhodným molekulárním srážkám je účinně zabráněno, protože molekuly jsou ‚zabaleny‘ do buněk.“ (Kauffman 2004, 143)
Kauffman přikládá tomuto „balení“ vysokou důležitost: buňky zajišťují tzv. katalytickou uzávěru (klauzuru), nedovolují náhodný exponenciální růst, mají kontrolu nad tím, co vzniká (více v kapitole 7 a dalších).

Přidám podobný myšlenkový experiment: předpokládejme, že v jedné chvíli celá biosféra zahyne, nezůstane v ní jediná živá buňka. Země bude plná organických látek, některé se ještě budou enzymaticky přeměnovat (spíše rozkládat), něco shoří nebo zmizí jinak, v každém případě však zbude jistě mnohem víc organických látek (a lépe „tříděných“), než lze předpokládat v prvotní polévce.
Odváží se někdo soudit, že samotná jejich přítomnost znamená slušnou šanci k tomu, aby život vznikl znovu? Jistěže neodváží, a nejen proto, že by se octl ve společnosti O. B. Lepešinské, která ještě v polovině 20. století propagovala teorii vzniku buněk ze „živé hmoty“. Neodváží se z rozumnějších důvodů: fyzikální podmínky jsou poněkud jiné, a i kdybychom od nich odhlédli (koneckonců, kyslík by z atmosféry začal záhy mizet a za takových 20 Ma by už mohly na planetě opět vládnout redukující podmínky), vidíme, že uspořádanost a s ní spojené možnosti účinných katalýz jsou mnohem důležitějšími faktory než samotná přítomnost či možnost syntézy organických látek.

Tento text je úryvkem z knihy:
Anton Markoš: Evoluční tápání: Podoby planetárního životopisu
Pavel Mervart 2016
O knize na stránkách vydavatele

obalka_knihy

Bod zlomu – vlastní auta prý začnou mizet už za 4 roky

Think tank RethinX tvrdí, že autonomních aut se dočkáme mnohem dříve, než se předpokládá, a …

  • pavel houser

    tak v ramci diskuse – ja se domnivam, ze zivot by pravdepodobne vznikl znovu (ponevadz stale jsou zde mista cca bez kysliku, tak asi tam; stale existuji mista podoba tem kde, zivot vznikal, ruzne bile kuraky apod.). soudim tak i z toho, ze zivot vznikl vemi kratce pote, co vzniknout „mohl“. pomineme-li verzi panspermie, tak se z toho zda, ze samotny vznik zivota v pozemskych podminkach je pravdepodobny proces.

Používáme soubory cookies pro přizpůsobení obsahu webu a sledování návštěvnosti. Data o používání webu sdílíme s našimi partnery pro cílení reklamy a analýzu návštěvnosti. Více informací

The cookie settings on this website are set to "allow cookies" to give you the best browsing experience possible. If you continue to use this website without changing your cookie settings or you click "Accept" below then you are consenting to this.

Close