Sciencemag.cz
Doporučujeme
Podle autorů studie se nejedná pouze o aplikaci pro hračičky či cukráře…
Technologové ze Singapore University of Technology and Design vyřešili problém, který měli nadšenci s 3D tiskem mléčných výrobků. Až dosud se „mléčný inkoust“ tiskl pomocí selektivního laserového slinování (spékání) nebo vytlačování (extruse) za tepla. Problémem v případě mléka i jiných potravin je, že se přitom mohou ničit složky citlivé na teplotu, ať už jde o látky důležité z hlediska výživy nebo senzoriky (chuti, textury…). Za studena je ale obtížné dosáhnout u tištěných mléčných výrobků potřebné mechanické stability.
Až dosud se to řešilo především různými přísadami, ztužovadly apod. Výzkumníci nyní tvrdí, že se jim daří 3D tisk mléka za pokojové teploty prostě tak, že používají sušené mléko naředěné vodou v různém poměru (směs je samozřejmě hustší než běžné mléko). Charakterizovali pak více variant těchto „mléčných inkoustů“, jejich vlastnosti i vhodnost pro různé aplikace.
Podle autorů studie se nejedná pouze o aplikaci pro hračičky či cukráře, kteří např. zákazníkovi dodají dezert v tvaru na míru. 3D tisk se prý stále častěji bude používat i v nemocnicích pro pacienty se speciálními dietetickými potřebami. (Poznámka: myslí se tím, že takto to lidé budou ochotnější jíst, než kdyby dostali prostě původní „kaši“?)
Cheng Pau Lee et al, 3D printing of milk-based product, RSC Advances (2020). DOI: 10.1039/D0RA05035K
Zdroj: Singapore University of Technology and Design/Phys.org
Poznámka: U mléka se stejně provádí pasterizace, takže v tomto případě se přínosy „studeného“ 3D tisku nezdají zrovna velké, ale v jiných případech to roli mít bude, na teplo je citlivý třeba vitamín C, takže dejme tomu při tisku různých ovocných želé je absence zahřátí určitě výhodou, také se zahřátím může změnit kyselost apod.
