Sciencemag.cz
Doporučujeme
Jestliže už na Příběnicích a v okolních lesích docházelo k prvním projevům adamitství a k nekontrolovanému smilstvu, na nežáreckém ostrově se tyto extrémy stupňovaly. Nazí chodili všichni, jak o tom svědčí Žižkův list, Sylvius i veršované letopisy. Žižkův dopis Pražanům říká, že sektáři „nazí po světě těkati se nadáli“ a podobně i dodatek Vavřincův, že při dobytí ostrova měl spodky jen jediný z adamitů, z čehož plyne, že ostatní byli nazí (kap. 111).
Veršované letopisy říkají: „…nazí všickni, muži i ženy chodíchu…“, přičemž toto odlišují od tanců kolem ohňů, o nichž hovoří dále. SLČ říkají, že „…počali sú někteří již nazí choditi, muži i ženy“,i ovšem bez toho, aby přesně datovaly tuto nahotu do období na Nežárce. Locustarium vypráví poněkud odlišně, že adamité sice chodili nazí, ale muži i ženy nosili spodky („femoralia“). To je ale v rozporu se svědectvím, které Jan Vodňanský uvádí v dalším textu tohoto díla: Cituje vyprávění jedné staré ženy, která ještě jako dítě zažila řádění adamitů, mezi nimiž byla i její sestra. Obě dívky se setkaly jedné noci, když adamité přepadli jejich vesnici. Svědkyně nejen že uviděla svou sestru nahou, ale ta jí dokonce vysvětlila, proč adamité odkládají šaty. Dokud je člověk nahý, jak byl stvořen, ovládá živly i zvířata. A neváhala jí obojí ukázat.
Pan de Beausobre namítá, že to mohla být jakási „rituální nahota“, že lidé byli nazí jen při tancích kolem ohňů atd., proti tomu ale stojí jednak formulace Žižkova listu, že měli nazí chodit „po světě“, jednak svědectví staré ženy v Locustariu, která viděla svou sestru nahou při přepadu vesnice. Mohlo by to tedy znamenat, že adamité nazí „pouze“ bojovali a odbývali obřady, ale po zbytek doby chodili oblečení? Že se jednalo o rituální nahotu při obřadech a „svatém boji“? To nevíme a není to pravděpodobné. Tvrzení o rituální nahotě nabourává zejména Žižkův list u Vavřince, v němž se píše, že při smilných obřadech ženy sundávaly mužům „rúšce“, tedy spodky (kap. 111). A přitom – kdy jindy by měli být všichni zcela nazí, než při nočním tanci kolem ohně, který měl jednoznačně náboženský obsah? Na rozpor tohoto Žižkova článku a ostatních zpráv o nahotě upozornili už Chalupný a Macek.
Většina pramenů ale nepopisuje konkrétní situace, kdy by adamité měli chodit nazí, takže nám v této otázce nepomohou. Zajímavý je ovšem údaj SLČ, že jednoho dne šest adamitů přesvědčilo faráře kdesi ve vesnici, aby jim podal eucharistii – a když je přivedl do kostela, zabili ho a svátost zhanobili. Je jasné, že tito muži byli oblečení, poněvadž nahým lidem by kněz nejen nepodal eucharistii, ale ani by je nevpustil do kostela. A pokud adamité byli oblečení při přepadu kostela, těžko si představit, že by se nazí vydali vypálit celá městečka jako Veselí, Stráž či Kardašovu Řečici. Tam všude se mohli setkat s ozbrojeným odporem, a proto je pravděpodobné, že se na výpravy vydávali chráněni zbrojí. Proti tomu ale hovoří zpráva Locustaria, která je ovšem poněkud literárně upravovaná (těžko si představit venkovskou dívku, jak své sestře v noci během přepadu a vraždění dává teologickou přednášku o důvodech adamitství). Nicméně nahotu této „ztracené sestry“ nelze vyloučit, protože se může jednat o původní prvek příběhu, který Vodňanský jenom dále rozvinul.
Pokud uvážíme paralelu z Příběnic, zdá se, že tam skutečně sektáři odhodili šat spontánně a nebylo to navázáno na žádné obřady. Tomu nasvědčuje formulace u Vavřince („chodili úplně nazí“) i ve veršovaných letopisech („nazí běháchu“). Což se nevylučuje s tím, aby nahota byla později zapracována do jakýchsi obřadů, o nichž slyšíme na Nežárce.
Závěrečný boj s Žižkou bojovali ale opět sektáři nazí, jak o tom svědčí Vavřinec, podle něhož byl mezi nimi pouze jediný, který měl na sobě spodky. K tomu se opět připojuje Locustarium: Marie při útoku vojáků shodila šaty a bojovala nahá.
Postihnout dnes, nakolik byla nahota adamitů rituální a nakolik obecnou, „světskou“ záležitostí, je nemožné. Během rituálů na ostrově byli adamité nazí zcela určitě, jinak snad příležitostně chodili a bojovali rovněž bez šatů. Jindy ale zase oblečení byli – a možná záleželo na osobním rozhodnutí každého jedince. Povinná nahota byla nadále pouze při rituálech – vzpomeňme na ženy, strhávající stydlivějším mužům spodky!
Velmi zajímavé řešení této otázky ale navrhl Petr Čornej. Jak už jsme se zmínili, podle něj považovali adamité ostrov, oddělený od okolního světa vodou, za jakýsi pozemský ráj, duchovní útočiště, v němž se uskutečňuje nebeské království, kde mohli už v přítomném čase prožívat budoucí věk i stav prarodičů v ráji. Proto tu chodili nazí, ačkoli do okolního světa (jenž byl ještě pod nadvládou ďábla) se mohli a možná museli vydávat oblečení. To by také vysvětlovalo, proč na ostrově téměř vždy slyšíme o adamitech nahých, mimo něj však máme přinejmenším jednu spolehlivou zprávu, že šaty nosili (zabití faráře). V závěrečné bitvě pak bojovali nazí, poněvadž hájili svůj pozemský „ráj“, navíc boj pravděpodobně považovali za součást závěrečného armagedonu.
…
Obvyklou námitkou obhájců adamitů bylo, že by adamité kvůli zimě nevydrželi chodit nazí. Adamitství spadá do období konec března – konec října, takže během většiny tohoto času klimatické podmínky dovolovaly sektářům chodit bez oděvu. Lidé ve středověku byli samozřejmě otužilejší než dnes a zdá se, že adamité nechodili nazí pořád, ale jen při určitých příležitostech. I v chladnějších měsících (konec září, říjen) by nepředstavovala nahota, pokud by v tu dobu byla omezena jen na rituály, navíc odehrávající se u ohně, větší problém.
Každopádně o nahotě jako hlavním znaku sekty mluví téměř všechny prameny, včetně nejstaršího traktátu Ondřeje z Brodu, který už dva či tři roky po vyhubení adamitů zmiňuje, že „chodili nazí“. A rovněž zakladatel Jednoty, bratr Řehoř v Psání panu podkomořímu z roku 1461 hovoří o této sektě jako o Naháčích. Ať byla tedy nahota v sektě pojímána jakkoli, můžeme ji mít za skutečnost nepochybně prokázanou.
Tento text je úryvkem z knihy
Jakub Jiří Jukl: Adamité – Historie a vyhubení husitských naháčů
Dokořán 2014
O knize na stránkách vydavatele
