Sciencemag.cz
Doporučujeme
Původní Alto z roku 1972 bylo minipočítačem s CPU tvořenou nikoliv jedním mikroprocesorem, ale řadou integrovaných obvodů, které z hlediska programátora fungovaly jako jeden čip. Výkon odpovídal přibližně čipu MC68000, který tvořil srdce budoucího Macintoshe či Amigy – ovšem až za dalších dvanáct dlouhých let.
Paměť Alta měla velikost 128 kB a k dispozici byl i 2,5MB vyjímatelný pevný disk. Jeho monochromatický displej umožňoval rozlišení 808 × 606 pixelů a zvláštní orientaci na výšku, neboť tvůrci se snažili o připodobnění displeje k listu papíru. Jinými slovy, tato konfigurace z roku 1972 byla lepší, než měl Apple Macintosh v roce 1984.
Bavíme se o časech, kdy například (v roce 1975) měl první Altair paměť o velikosti 256 bytů. Alto jen pro svou videopaměť spotřebovalo téměř 60 kB, což bylo v těch dobách něco neuvěřitelného, a právě ceny pamětí se podepsaly na faktu, že se grafické uživatelské rozhraní rodilo tak složitě. Jen málokdo si mohl dovolit vyhradit tolik drahé paměti pouze na obsluhu zobrazovaných informací.
Kromě výše uvedeného měl počítač Alto i síťovou kartu a jednou z možností jeho využití mohlo být i sdílení tiskárny na počítačové síti. Ve své době bylo něco takového naprostou novinkou vyhrazenou jen obrovským a nesmírně drahým mainframovým systémům, k nimž bylo nutné připojovat se přes textové terminály. Sotva dokončili hardware, dali se tvůrci teprve pořádně do práce. Na rozdíl od mnoha jiných vývojářů totiž hardware neležel v centru jejich zájmu, naopak chápali, že sebelepší stroj je k ničemu, když uživateli neumožní co nejjednodušeji využívat všechny své schopnosti.
Autoři Alta se v oblasti softwaru jako praví programátoři věnovali nejprve vývoji programovacích jazyků, výsledkem čehož se stal objektový jazyk SmallTalk, ve kterém následně vznikaly další aplikace. Vytvoření nových perspektivních programovacích jazyků znamenalo první významný krok do budoucnosti, který výzkumníci v Palo Altu udělali. Dalším bylo důkladné rozvinutí konceptu WYSIWYG.
…
Na Altu postupně vzniklo hned několik textových editorů. Hlavním hybatelem inovací byl Charles Simonyi, programátor maďarského původu, který byl kromě výše zmiňovaného Alana Kaye v té době asi vůbec nejvýraznější osobností výzkumného týmu Xeroxu.
Jeho první editor Bravo ještě nepoužíval moderní uživatelské rozhraní s menu, tlačítky a podobnými grafickými prvky a ovládal se (jako většina tehdejších programů) pomocí textových příkazů. Text se už však zobrazoval v podobě, v jaké bude vytištěn, a pro výběr oblastí (bloků), na které budou ta či ona nastavení aplikována (např. nastavení podtržení textu), používal uživatel myš. Následující textový editor BravoX už podporoval ovládání pomocí menu a tlačítek, tedy takové, na jaké jsme zvyklí dnes.
Paralelně s vývojem editoru Bravo probíhaly i práce na uživatelském rozhraní budoucnosti. Dnes s mnoha jeho částmi pracujeme zcela automaticky a připadají nám přirozené. Je faktem, že například logiku používání takového tlačítka či rolovacího seznamu Listbox není moc třeba vysvětlovat, protože je sama o sobě dobře pochopitelná; s podobnými záležitostmi se totiž setkáváme i v běžném mimopočítačovém životě. Podobně pochopitelné je například i takové menu, třebaže je fakt, že jeho ovládání na Altu se od dnešní podoby poněkud lišilo. Alto totiž primárně využívalo kontextové menu, tedy to, co se nám dnes zobrazuje po stisknutí pravého tlačítka myši. Zatímco v dnešních programech je kontextové menu určeno k nastavování různých detailů, bez nichž se značná část uživatelů s klidným svědomím obejde, u Alta jste si bez kontextového menu ani nepřesunuli okno.
Jedním ze základních konceptů se stal rolovací obsah okna. Byl natolik revoluční, že jej autoři museli složitě vysvětlovat. Existují detailní popisy, jak je možné obsahem okna pohybovat nahoru a dolů, přičemž se neustále objevuje skrytá část dokumentu, takže uživatel si postupně může dokument přečíst celý, i když vždy vidí pouze výsek. Tehdejší uživatelé na podobnou funkci hleděli s naprostým úžasem. Zatímco například při čtení knížky či jiného textu listujeme v dokumentu po stránkách, zde se dal posouvat obsah po jednotlivých řádcích. Koncept byl tudíž v určitém ohledu spíš než současné knize bližší starověkým Řekům a Římanům s jejich čtením ze svitků a nutným převíjením a hledáním v nich.
Dalším z konceptů byl pokus o zobrazení obrazovky jako pracovní plochy psacího stolu, kde na hromádkách či v šuplících spočívají různé druhy dokumentů, s nimiž je možné pracovat. I tento pokus o přiblížení počítačů běžnému životu dnes máme zažitý a ani nám nepřijde, že by to tak nemuselo být.
Na Altu se rozhodli podporovat použití jen několika základních příkazů, aby uživatele nedeptalo, že je nutné učit se nové a nové syntaxe. Move, Copy, Open, Delete – s těmito základními příkazy si autoři Alta vystačili, pouze k nim pro lepší pochopení přidávali upřesnění, čeho se příkaz týká (Delete Line, Delete Paragraph, Delete File apod.). Například i tisk se realizoval pomocí příkazu Copy – když chtěl člověk dokument vytisknout, prostě ho zkopíroval na tiskárnu.
Na Xeroxu Alto se postupně zrodila spousta zárodků programů, které znamenaly ve vývoji počítačů přelom – zaprvé to byl už zmiňovaný BravoX, jehož hlavní tvůrce, Charles Simonyi, odešel posléze do Microsoftu, kde vedl vývoj Wordu a Excelu, zatímco další z autorů, Tom Malloy, skončil v Applu, kde vytvořil LisaWrite. Programy pro vektorovou grafiku Draw či SIL se staly inspirací pro CorelDraw, zatímco bitmapový editor Markup byl vzorem pro pozdější Deluxe Paint a další kreslící programy. Alto zkrátka stálo na začátku spousty nového a inspirativního, co se v následujících desetiletích podařilo dalším rozvíjením dovést do dnešní podoby.
Jedna věc se však dnes zdá naprosto nepochopitelná. V Xeroxu zcela zásadním způsobem dokázali předběhnout dobu a navrhnout moderní ovládání počítače. Proč to neuměli také dobře prodat?
Vždyť v Palo Altu měli první verzi uživatelského rozhraní hotovou v roce 1975, zatímco konkurenční projekty, např. Apple Lisa, se objevily až v roce 1983.
Tento text je úryvkem z knihy Pavel Tronner: Mikropočítačová revoluce
Dokořán 2014
O knize na stránkách vydavatele
