Sciencemag.cz
Doporučujeme
Kdyby lidé skutečně viděli, jak žijí ostatní, chtěli by jim pomáhat? Kuriózní výsledky podal experiment, který provedla Melissa Sands z Harvardu. Výsledky byly publikovány v Proceedings of the National Academy of Sciences.
Dobrovolníci v rámci výzkumu obcházeli bohaté čtvrti amerických měst a zde se snažili ulovit podpisy do petice požadující vyšší zdanění lidí, kteří vydělávají nad milion dolarů ročně. Pomiňme, jakou roli hrálo pohlaví či barva pleti (dobrovolníků i dotazovaných), jádrem studie je to, že sběrači podpisů v jednom případě působili jako chudí a ve druhém jako zámožní (způsob oblečení a možná i další atributy typu mobilních telefonů). Kdy ulovili více podpisů?
Je samozřejmě možné, že „chudých“ by se lidé měli tendenci spíše stranit (štítili by se, vyhýbali se kontaktu s potenciálními žebráky, báli se kapsářů…), takže by získali podpisů méně, neb by se s nimi méně lidí vůbec bavilo. Aby se tento vliv eliminoval, současně se vše přepočítalo na podpisy u jiné petice, která z hlediska redistribuce bohatství byla neutrální – šlo o zákaz/omezení plastových tašek. Dejme tomu chudě oblečení získali z výše uvedených důvodů o polovinu méně podpisů u plastových tašek, jak to bylo se zvýšením daní? Podporu/množství podpisů měli ještě nižší než poloviční. Jinak řečeno, kontakt s chudobou, nebo alespoň jejím určitým typem, snižuje naši podporu pro daňové transfery.
Je třeba dodat, že zde nezkoumáme „altruismus“, ale spíše podporu pro plošné přerozdělování, což vůbec nemusí být totéž. Po testovaných lidech nikdo nechtěl, aby něco platili sami. I když šlo o bohatou čtvrť, těžko říct, kolika z nich by se navržená vyšší daň pro bohaté přímo týkala.
Často se říká, že lidé si neumí představit, jak na tom někdo je, a v případě bezprostředního kontaktu by byli ochotni pomáhat mnohem více. Se všemi výhradami k použitelnosti průzkumů, jako je ten výše, se však ukazuje, že to tak být vůbec nemusí. Souvisejících psychologických mechanismů může být celá řada. U chudých žadatelů mohl třeba mezi dotazovanými převládat pocit, že sběrači chtějí získat něco pro sebe – proč nás tady otravuje s peticí, namísto toho, aby šel do práce? V případě bohatě působících žadatelů se třeba předpokládaný idealismus setkal s příznivější odezvou, ti to přece pro sebe nedělali. Nebo ještě cyničtěji: lidé jsou spíše ochotni či smířeni s tím poslat peníze „někam“, setkání se skutečnými žadateli/příjemci naopak vzbuzuje odpor.
Samozřejmě z jednoho specifického pokusu by se neměly dělat dalekosáhlé závěry, ostatně pro technicky/přírodovědně orientovaného člověka tohle stejně není zrovna příkladem vědy, kterou by obdivoval. Jako paradoxní, antiintuitivní výsledek to má ovšem určitý půvab.
Zdroj: Phys.org
