Sciencemag.cz
Doporučujeme
Vědci objevili minineptuny kolem čtyř červených trpaslíků pomocí pozorování z celosvětové sítě pozemních dalekohledů a vesmírné observatoře TESS. Tyto čtyři minineptuny se nacházejí v blízkosti svých mateřských hvězd a tři z nich pravděpodobně obíhají po značně výstředních drahách.
Minineptuny, tedy planety o velikosti mezi Zemí a Neptunem, se ve Sluneční soustavě nevyskytují. Mezi exoplanetami na ně však narážíme poměrně často a jsou slibným cílem pro charakterizaci atmosféry pomocí vesmírného dalekohledu Jamese Webba.
Nová studie objevila čtyři tranzitující krátkoperiodické minineptuny (TOI-782 b, TOI-1448 b, TOI-2120 b a TOI-2406 b) obíhající kolem červených trpaslíků prostřednictvím následných pozorování pozemními dalekohledy s MuSCAT (série vícebarevných simultánních kamer pro studium atmosfér tranzitujících exoplanet). Tyto minineptuny mají poloměry přibližně 2-3krát větší než Země a oběžné doby kratší než 8 dní.
Měření radiálních rychlostí jejich mateřských hvězd, získaná pomocí IRD (InfraRed Doppler) na dalekohledu Subaru, naznačují, že horní hranice hmotností těchto čtyř planet je menší než dvacetinásobek hmotnosti Země. Vztah mezi naměřenými poloměry a horními hranicemi hmotností ukazuje, že se nejedná o kamenné planety jako Země. Jejich nitra pravděpodobně obsahují těkavé látky, zejména led. Můžeme zde také očekávat atmosféru. Svým složením by se mohly podobat našemu Neptunu. (poznámka PH: Led? Ale nepůjde o horké světy, mají-li tak krátkou dobu oběhu, budou asi blízko ke svým hvězdám?)
Vědci také zjistili, že nejméně tři z těchto čtyř minineptunů (TOI-782 b, TOI-2120 b, TOI-2406 b) mají pravděpodobně značně výstřední dráhy. Obecně by dráha krátkoperiodické planety kolem červeného trpaslíka měla být v důsledku slapových jevů prakticky kruhová. Tři krátkoperiodické minineptuny kolem červených trpaslíků si však udržely značně výstřední dráhy po miliardy let. Jednou z možných interpretací je, že jejich nitra nejsou na slapové jevy jevy citlivá (poznámka PH: tomu tedy úplně nerozumím).
Yasunori Hori et al, The Discovery and Follow-up of Four Transiting Short-period Sub-Neptunes Orbiting M Dwarfs, The Astronomical Journal (2024). DOI: 10.3847/1538-3881/ad4115
Zdroj: National Institutes of Natural Sciences, přeloženo/zkráceno
Jádra nejsou citlivá na slapové jevy = snad že nejsou jádra tekutá, čili ten led. Červený trpaslík asi září málo.
I kdyby nakrasne bylo jadro pevne, je spousta duvodu pro kruhovou drahu u kratkoobezne, notabene kratkoobezne a hmotne, planety.
Pokud pomineme slapove sily, tak je hre vazana rotace, nizsi energeticka hladina kruhove drahy proti elipticke a samozrejme cas. Cas hovori pro kruhovost drahy asi nejvic.
nojo, pevné jádro. snadno ano (dejme tomu u saturnu je to nějaké směs ledu a hornin, jenže zase u neptunu s euvádí železo, nikl a křemičitany). navíc tekuté (=citlivé na slapové jevy) mohou být vrtsvy kapalného vodíku někde nad jádrem (snad u saturnu se předpokládají). inu, nevím.