Simulace rozsáhlé oblasti vesmíru založená na současném kosmologickém modelu a provedená pomocí superpočítačů. Na snímku je bíle znázorněna slabá záře plynu uvnitř kosmických vláken, která tvoří hustou kosmickou pavučinu. Na křižovatkách těchto vláken je červeně zvýrazněn plyn uvnitř galaxií pohánějící vznik nových hvězd. Kredit: Alejandro Benitez-Llambay/Universität Mailand-Bicocca/MPA (výřez)

Astronomové pořídili přímý snímek vesmírné pavučiny ve vysokém rozlišení

Hmota v mezigalaktickém prostoru je rozložena v rozsáhlé síti vzájemně propojených vláknitých struktur (filamentů), souhrnně označovaných jako kosmická pavučina (síť; web). Díky stovkám hodin pozorování se nyní mezinárodnímu týmu podařilo získat unikátní snímek kosmického vlákna uvnitř této sítě, které spojuje dvě aktivně se formující galaxie z doby, kdy byl vesmír starý asi 2 miliardy let.
Pilířem moderní kosmologie je existence temné hmoty, která tvoří asi 85 % veškeré hmoty ve vesmíru. Vlivem gravitace vytváří temná hmota složitou vesmírnou pavučinu složenou z vláken, na jejichž průsečících vznikají nejjasnější galaxie. Tato kosmická síť funguje jako lešení, na němž jsou postaveny všechny viditelné struktury vesmíru; uvnitř vláken proudí plyn, který pohání tvorbu hvězd v galaxiích.
Studium plynu v pavučině je však náročné. Mezigalaktický plyn byl dosud detekován především nepřímo, a to prostřednictvím absorpce světla z jasných zdrojů pozadí. Pozorované výsledky však neobjasňují rozložení tohoto plynu. I nejrozšířenější prvek, vodík, vyzařuje pouze slabě, což přístrojům předchozí generace v podstatě znemožňuje přímá pozorování mezigalaktického plynu.
V nové studii získal mezinárodní tým pod vedením výzkumníků z Univerzity Milano-Bicocca, jehož součástí jsou i vědci z Ústavu Maxe Plancka pro astrofyziku, unikátní obraz kosmického vlákna ve vysokém rozlišení pomocí přístroje MUSE (Multi-Unit Spectroscopic Explorer), spektrografu instalovaného na dalekohledu VLT Evropské jižní observatoře v Chile.
Jak uvádí průvodní tisková zpráva, i s pokročilými možnostmi tohoto sofistikovaného přístroje musela výzkumná skupina uskutečnit jednu z nejambicióznějších pozorovacích kampaní MUSE a získávat data po dobu stovek hodin, aby bylo možné filament vůbec spolehlivě detekovat.
Studie, kterou vedl Davide Tornotti z University of Milano-Bicocca, využila tato extrémně citlivá data k vytvoření dosud nejostřejšího obrazu kosmického vlákna, které se táhne na vzdálenost 3 milionů světelných let a spojuje dvě galaxie, z nichž každá obsahuje aktivní supermasivní černou díru.
„Zachycením slabého světla vyzařovaného tímto vláknem, které putovalo necelých 12 miliard let, než dorazilo na Zemi, jsme byli schopni přesně charakterizovat jeho tvar,“ uvádí D. Tornotti. „Poprvé jsme mohli přímým měřením vysledovat hranici mezi plynem přebývajícím v galaxiích a materiálem obsaženým ve vesmírné pavučině.“
Vědci dále využili superpočítačové simulace vesmíru vytvořené v Ústavu Maxe Plancka k výpočtu předpovědí očekávaného filamentárního vyzařování vzhledem k současnému kosmologickému modelu. Při porovnání s novým obrazem kosmické pavučiny s vysokým rozlišením zjistili značnou shodu mezi současnou teorií a pozorováním.

Davide Tornotti et al, High-definition imaging of a filamentary connection between a close quasar pair at z = 3, Nature Astronomy (2025). DOI: 10.1038/s41550-024-02463-w. On arXiv : DOI: 10.48550/arxiv.2406.17035
Zdroj: Max Planck Institute for Astrophysics / Phys.org, přeloženo / zkráceno

Snímek ukazuje rozptýlený plyn (žlutá až fialová barva) obsažený v kosmickém vláknu spojujícím dvě galaxie (žluté hvězdy), který se rozprostírá v obrovské vzdálenosti 3 milionů světelných let. Kredit: Davide Tornotti/University of Milano-Bicocca (výřez)

Týden na ITBiz: Rychle tvrdnoucí inkoust na bázi silikonů otevírá nové možnosti 3D tisku

Proč nepoužívat DeepSeek? Důvodů je celá řada. Vědci se spojili s AI, aby rozluštili svitky …

5 comments

  1. Beru

  2. Jan Ackermann

    Napadá mne jediná možná interpretace tohoto jevu. Vesmír je živý organismus a tyto projevy ukazují na obří mozek. Interakce zde probíhají rychlejší formou než je rychlost světla. Pokud je čas nejdůležitějším faktorem ve vesmíru, pak se celý vesmír vyvíjí ve stejném okamžiku který právě vnímáme. Vidíme díky fotonům jen jeho minulost díky našemu pozorování. Každý okamžik je tedy jedinečný pro celý vesmír, bez ohledu na jeho rozměry.

  3. Jan Ackermann

    Zásadní moment je ten, že se celý vesmír stále pohybuje na přední hraně času, tedy reálného dění se. Teď už je v každém okamžiku minulost v běžném stavu. Ovšem je otázkou, zda se čas zastavil v Sagittariu a v centrech jiných galaxií. Potom je vesmír nekonečný a nezničitelný.

  4. Jan Ackermann

    Může být ‚temná hmota ‚ pozůstatkem reakcí hmoty s antihmotou? Tedy temná energie, která drží pohromadě zbytek našeho tzv. hmotného vesmíru? Může to být i námi stále nepochopený nehmotný čas, který ovládá hmotu a spouští všechny děje v reálném světě. Bez času by totiž neexistovaly bariony a tedy ani vesmír.

  5. YebalTimanku

    ..tahle „simulace superpočítače“ je jen další hooodne drahý obrázek pro blbečky, co věří báchorkám o nekonečném vesmíru 😉

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *