Sciencemag.cz
Doporučujeme
Černá díra vytvoří podle předpovědí obecné teorie relativity tmavou oblast, něco jako stín.
ESO, ALMA a APEX přispěly k průlomovým pozorováním obří černé díry v centru galaxie Messier 87.
EHT (Event Horizon Telescope) – skupina osmi pozemských radioteleskopů rozložená po celé Zemi – byl vytvořen proto, aby zachytil obraz černé díry. Dnes, v několika dohromady koordinovaných tiskových konferencích, vědci EHT ukázali první přímý vizuální důkaz supermasivní černé díry a jejího stínu.
Průlomové pozorování bylo dnes oznámeno v sérii šesti vědeckých článků publikovaných ve speciálním vydání časopisu The Astrophysical Journal Letters. Obrázek ukazuje černou díru v centru galaxie M87[1], která leží v blízké kupě galaxií v souhvězdí Panny. Černá díra je od Země vzdálena 55 milionů světelných let a váží 6.5 miliard Sluncí[2].
EHT spojuje přístroje rozmístěné po zeměkouli do jednoho ohromného virtuálního dalekohledu o rozměru Země[3]. Díky EHT mohou vědci studovat nejextrémnější objekty ve Vesmíru způsobem, který předpovídá Einsteinova obecná teorie relativity. Podstata této metody byla poprvé vyzkoušena před sto lety při historickém pokusu, který teorii relativity ověřoval[4].
„Pořídili jsme první snímek černé díry,“ řekl projektový ředitel EHT Sheperd S. Doeleman z Astrofyzikální centra (Harvard & Smithsonian). „Je to úžasný vědecký výkon, na kterém se podílelo více než 200 vědců.“
Černé díry jsou zvláštní kosmické objekty – s vysokou hmotností a extrémně kompaktní. Přítomnost těchto objektů výrazně ovlivňuje jejich okolí, protože zakřivují prostoročas a silně zahřívají okolní materiál.
„Pokud bude černá díra uvnitř nějaké jasné oblasti, třeba uvnitř disku zářícího plynu, očekáváme, že černá díra vytvoří tmavou oblast, něco jako stín. Einsteinova obecná teorie relativity tento jev předpovídá, ale dosud nikdy jsme ho neviděli,“ vysvětluje předseda vědecké rady EHT Heino Falcke z Radboudovy univerzity (Nizozemí). „Stín černé díry, způsobený gravitačním ohybem světla a jeho záchytem pod horizontem událostí, odhaluje spoustu informací o podstatě těchto fascinujících objektů a umožnil nám změřit hmotnost černé díry v centru M87.“
Zpracování naměřených údajů za pomoci různých kalibračních technik a zobrazovacích metod ukázalo přítomnost prstencového útvaru s tmavou centrální oblastí – stínem černé díry – která existovala v různých nezávislých EHT pozorováních.
„Když jsme si byli jistí, že jsme opravdu vyfotografovali stín černé díry, srovnávali jsme náš výsledek s rozsáhlým souborem počítačových modelů, které obsahují různé fyzikální jevy, jako je distorze prostoročasu, přehřátí hmoty a silná magnetická pole,“ objasňuje člen rady EHT Luciano Rezzolla z Goethovy univerzity (Německo). „Pozorovaný snímek se dobře shoduje s naším teoretickým popisem a díky tomu se cítíme celkem jistí při interpretaci pozorování, včetně odhadu hmotnosti černé díry.“
Vytvoření EHT byl impozantní výkon. Osm již existujících dalekohledů na nejrůznějších vysokohorských lokacích na Zemi se muselo propojit a vzájemně sjednotit. K těmto dalekohledům patřily přístroje na sopkách na Havaji a v Mexiku, na horách v Arizoně a španělské Sierra Nevadě, v chilské poušti Atacama a v Antarktidě.
Pozorování pomocí EHT používají metodu zvanou interferometrie na velmi dlouhých vzdálenostech (VLBI), která synchronizuje dalekohledy na celém světě a využívá rotace naší planety k vytvoření jednoho obrovského – o rozměrech Země – dalekohledu. Pozorování probíhalo na vlnové délce 1.3 mm. EHT má díky VLBI úhlové rozlišení 20 úhlových mikrovteřin – to by tak asi stačilo návštěvníku kavárny v Paříži číst noviny ve výloze novinového stánku v New Yorku.[5]
Dalekohledy, které se účastnily pozorování M87, byly ALMA, APEX, 30m dalekohled IRAM (IRAM 30m telescope), Maxwellův dalekohled (James Clerk Maxwell Telescope), velký milimetrový dalekohled Alfonse Serrana (Large Millimeter Telescope Alfonso Serrano), submilimetrové pole (Submillimeter Array), submilimetrový dalekohled (Submillimeter Telescope) a dalekohled na jižním pólu (South Pole Telescope)[6]. Petabyty vstupních dat byly zpracovávány vysoce specializovanými superpočítači v Ústavu Maxe Plancka pro radioastronomii a na observatoři MIT Haystack.
Evropská zařízení a financování hrály v této celosvětové záležitosti důležitou roli. Pozorování se účastnily moderní evropské dalekohledy a Evropská vědecká rada (ERC, European Research Council) podpořila projekt BlackHoleCam[7] grantem na 14 milionů Euro. Důležitá byla také podpora z ESO, IRAMu a společnosti Maxe Plancka. „Dnešní výsledek je založen na desetiletích evropských zkušeností s milimetrovou astronomií,“ podotknul Karl Schuster, ředitel IRAMu a člen rady EHT.
EHT a pozorování, která dnes byla oznámena, reprezentují vyvrcholení mnoha let pozorovatelské, technické a teoretické práce. Je ukázkou globálního úsilí, které vyžadovalo úzkou spolupráci vědců celého světa. Třináct partnerských institucí vytvořilo dohromady EHT za pomoci již existujících přístrojů a podpory různých agentur. Nejvýznamnější finanční příspěvky pocházely z NSF (National Science Foundation, USA), evropské ERC (EU) a agentur ve východní Asii[8].
„ESO má radost, že k dnešnímu výsledku mohlo významně přispět skrze evropské vedení a stěžejní roli ve dvou dalekohledech EHT působících v Chile, ALMA a APEX,“ řekl generální ředitel ESO Xavier Barcons. „ALMA je nejcitlivější přístroj v EHT a jeho 66 antén významně přispělo k úspěchu EHT.“
„Dosáhli jsme něčeho, co bylo ještě před pár desítkami let považováno za nemožné,“ shrnuje Doeleman. „Pokroky v technologii, propojení mezi nejlepšími radioteleskopy na světě a inovativní algoritmy všechny přispěly k úplně novým možnostem pohledu na černé díry a horizont událostí.“
Poznámky
[1] Stín černé díry je nejblíž k tomu, co se dá ze samotné černé díry vyfotit. Černá díka je totiž úplně tmavý objekt, ze kterého světlo nemůže uniknout. Hranice černé díry – horizont událostí, podle kterého má EHT jméno – je asi 2.5krát menší než stín, který vrhá, a na průměr měří u supermasivní černé díry v M87 o něco méně než 40 miliard kilometrů.
